Těhotenství je odborníky pokládáno za jednu z vývojových životních krizí v životě ženy. Mezi další krize patří puberta a klimakterium.
Proč je těhotenství pokládáno za životní krizi? Protože klade na ženu zvýšné psychické nároky, které souvisí s novou společenskou rolí matky, ke které se váže směsice různých pocitů a obav z budoucnosti. Tato krize může kromě ženy zasáhnout i její rodinu.
Krizí se rozumí jakýsi stav vnitřní disharmonie, který je způsoben neobvyklými událostmi, které si vyžadují zásadní změny a řešení. Krize není žádné onemocnění či nedostatek psychické odolnosti, je to přirozená reakce na neběžnou situaci, kterou není člověk schopen zvládnout obvyklými způsoby.
Těhotenská krize obsahuje tyto symptomy:
- Prožívání situace jako možné ztráty, ohrožení nebo šance - ztráta starého způsobu života, ohrožení zdraví matky či plodu, šance na nový život.
- Zažívání negativních pocitů - pocity viny, strachu, bezmocnosti, ...
- Pocity strachu z nemožnosti kontroly situace.
- Pocity nejistoty plynoucí z obav z budoucnosti.
- Narušní způsobu života.
- Dlouhodobější emocionální vypětí v rozsahu týdnů až měsíců.
Každá těhotná žena prožívá těhotenskou krizi s jinou intenzitou a hloubkou a také k ní zaujme jiný postoj. Všeobecně však platí patero reakcí na krizi dle Elisabeth Kubler-Rossové:
- šok,
- popření,
- hněv a agrese,
- deprese,
- akceptace.
Na těhotenskou krizí lze reagovat různými obranými způsoby - únikem (ukočení těhotenství), popíráním (bráněním se těhotenství), regresí (uchýlení se zpět do vývojového stádia dětství a uchýlení se k matce, měly-li spolu dobrý vztah). Cílem těchoto stránek však je, aby žena nezaujímala vůči svému těhotenství obranné mechanismy a dovolila si prožívat těhotenskou krizi se všemi protichůdnými pocity a prošla touto krizí co možná nejoptimálněji.
Abychom pochopili těhotenskou krizi, musíme rozbrat i faktory, se kterými žena do krize vstupuje a které jí dále ovlivňují. První na řadě je koncepce ženství ...