Psychika ženy v těhotenství

hi :) bross :)

Dobrý den,

nevím, zda vůbec ještě dostanu odpověď, ale zkouším to. Jsem s přítelem půl roku, po dvou měsících jsem neplánovaně otěhotněla. Rozhodli jsme se, že si miminko necháme. Přítel dítě už chtěl, moc se na něho těšil, ale přijde mi, že poslední dobou se bojí čím dál víc, jak to všechno zvládneme. Nastupuje do nové práce, doteď jsem to táhla já, čeká nás rekonstrukce bytu,... A skoro každý den pije. A to tak, že se opije do němoty, pokud ne, tak na mě řve a je na mě zlý. O víkendu se stalo i to, že mě mlátil do zad a praštil do břicha. Vím, že bych měla odejít, na druhou stranu o problémech vždy mluvíme, mluvili jsme i o tomhle a říkal, že ví, že má problém s pitím. Když jsme se poznali, byl 10 let závislý na pervitinu a já mu řekla, že dokud se z toho nedostane, budeme jen kamarádi. Pervitin již nebere, ale nahrazuje to alkoholem. Myslí si, že když se z pervitinu dostal svépomocí, tak to zvládne i s alkoholem. Chce pomoct jen ode mě, odbornou pomoc odmítá. Já si ale myslím,že je to horší, protože alkohol je dostupnější. Dnes se opět hodně opil a já se bojím jít domů.
Hlavně se chci zeptat, jak moc to ubližuje miminku? Cítím, že se začne hýbat, když brečím (jsem v 15 tt), ale já mu vždycky vysvětlím, co se děje a snažím se ho uklidnit. Může to vést k problémům, příp. i potratu? A je možné, že partner zvládne alkoholismus bez cizí pomoci?
Moc děkuji za odpověď

Dobrý den, paní Terezko,
děkuji Vám za Vaši zprávu, určitě není lehké být ve Vaší situaci a je moc dobře, že jste to dokázala popsat. To je vždy první krok. Není to snadné a člověk může mít pocity studu, strachu, viny a obav, co bude dále.
Víte, dle mého názoru, není Vaše situace vůbec jednoduchá a bude od Vás vyžadovat vždy velké odhodlání, ať se rozhodnete pro jednu ze dvou variant. Jedna varianta je zůstat s partnerem a pokusit se nastolit léčení, druhou variantou je, že partnera opustíte a budete v těhotenství bez většího kontaktu s ním. Léčení alkoholu je těžká věc. Paní Terezko, asi bych Vám poradila se spojit s odborníkem na partnerské vztahy (partnerská poradna), často bývá poradenství zdarma. Zkuste tam zajít a osobně to probrat. Určitě dostanete více tipů pro komunikaci s partnerem. Také bych ráda podotkla, že alkoholismus lze léčit ambulantně, tedy člověk nemusí být hospitalizován, ale to už je rozhodnutí Vašeho partnera a ne Vaše, i když chápu, že Vás se to dotýká. Vy musíte myslet teď primárně na sebe a své miminko. A zde buďte nekompromisní! Setrvávání v tomto prostředí je pro Vás jednoznačně škodlivé. Zkuste si se svým partnerem promluvit, pokud se nezmění, doporučuji být raději sama, ale v prostředí, kde není násilí a strach. Nikde není psáno, že pokud se partner nevyléčí ze závislostí a nedá svůj život dohromady, nemůžete se k sobě vrátit. Vy teď ale nemůžete žít jeho život. On se musí za sebe postavit a čelit zodpovědnosti. Alkoholismus je pro něj pravděpodobně únik ze zodpovědnosti a to, že má být tatínek ho nyní spíše stresuje, než přináší radost. Možná bude dobré mu vše říci a nechat ho být, neucítí takový tlak na situaci a to ho možná donutí se nad sebou více zamyslet. Držím Vám moc palce, nic nevzdávejte, bez výčitek se dejte na první místo se svým miminkem. Vy teď za svého partnera nemůžete bojovat, to musí sám. On si vše musí srovnat v hlavě...Eva

Dobrý den,
Po přečtení dalších příspěvků jsem si značně oddechla, že nejsem jediná, kdo cítí v těhotenství nenavist (počínající 4 měsíc). Jen jsem zde nenašla nikoho, kdo by nenáviděl celý svět, stejně jako já. S miminkem v bříšku jsem zůstala sama, chlap když zjistil, že jsem těhotná, okamžitě ukončil tříletý vztah. Překvapivě k otci dítěte žádnou nenávist necítím, naopak, když mi nějaká kamarádka řekne, že je to lump (zašuk** si to ano, starat se, to ne), tak ho okamžitě začnu bránit. Poslední cca tři týdny ale nenávidím celý svět, nenávidím i sama sebe, nenávidím svůj život... . Mnoho let jsem se léčila ambulantně na psychiatrii s těžkými depresemi, úzkostmi a kvůli dvojnásobnému pokosu o sebevraždu (poslední pokus cca 3 roky zpět). Postupně se má psychika lepšila, až mi paní doktorka dávala pouze nejnižší Zoloft 1 - 0 - 1 s tím, že i ten časem vysadíme úplně. Než se plán stihl naplnit, otěhotněla jsem a paní doktorka vysadila snižováním úplně i Zoloft. Teď jsem teda cca 3 měsíce bez antidepresiv. Dvakrát za těhotenství mě přepadla silná deprese, se kterou jsem samozřejmě musela bojovat bez léků, no teď ta nenávist vůči všemu a všem i bez zjevných důvodu. Velmi mě to unavuje, vyčerpává, tak se raději straním lidem. Obávám se, že tímto stylem brzy přijdu o hrstku kamarádů, které mám.

Dobrý den, paní Nessie,
děkuji Vám za Vaše psaní. Jsem ráda, že Vám tato poradna dává možnost hledat odpovědi na svoje otázky. Přemýšlela jsem, že jí již zruším...
Co se týče Vaší situace, ráda bych Vám doporučila co nejdříve opět navázat spojení se svojí lékařkou psychiatričkou. Určitě bude potřeba se vrátit k nějaké terapii - psychoterapii či i farmakologické terapii pomocí antidepresiv. V těhotenství existují preparáty, které se mohou bezpečně užívat, nemusíte se toho bát! Určitě bych Vám nedoporučovala být bez léčby, zvláště pokud máte za sebou těžké deprese a také pokusy o sebevraždu. Toto jsou velmi nebezpečné stavy. Těhotenství je samo o sobě období životní krizí, protože se pro ženu hodně věcí mění - nová životní role, role matky. Obavy, zda to žena zvládne, jaká bude matka atd. Zvláště pak, pokud nemáte partnera, který by s Vámi těhotenství sdílel, je možné, že pro Vás pocit zodpovědnosti a změny bude o to silnější. Na druhou stranu je však těhotenství také krásné období objevování nového, navázání hlubokého pouta s maličkým miminkem v bříšku a šance na nový život, pro někoho nalezení smyslu života... Těhotenství a zvláště pak poporodní období je náročné pro tělo i hormonálně ve smyslu velkých hormonálních změn. Proto Vám ještě jednou doporučuji být v kontaktu s odborníkem. Není to žádná ostuda, je to v pořádku. Také bych Vám doporučila vyhledat si svojí porodní asistentku, která Vám jemnou cestou pomůže nacházet cestu k sobě samé, ke svému miminku a připraví Vás na porod a poporodní období. Můžete se podívat na stránky Unie porodních asistentek wwww.unipa.cz, kde je sekce pro rodiče a zde je mapa porodních asistentek. Paní Nessie, držím Vám palce, ať vše zvládnete :-). Určitě nemusíte na vše být sama. Je moc dobře, že sdílíte své pocity. Mějte se moc hezky, Eva

Dobrý den,
píši kvůli své dceři. Je jí 28 let,je to inteligentní, vzdělaná, samostatná žena, je rok a půl vdaná po 11letém chození, po umělém oplodnění cěkají v srpnu dítě. V 1 trimestru se dcera od manžela odstěhovala, že není šťastná, asi po týdnu se na nátlak rodiny a kvůli zhroucení manžela vrátila, nyní se odstěhovala znovu, že není šťastná a nevidí v manželství budoucnost, chce být s dítětem sama. Nechápu to, jestli až tak můžou fungovat hormony nebo je opravdu někde problém? Děkuji za odpověď.

Dobry den.S manzelem jseme 11 let a pods.nekolik IVF a ted po 4 letech se nam konecne zadarilo...jsem v 7 mesici tehotenstvi....manzel byl nadseny ze cekame rodinu a ja byla stasna!!!ale posledni mesic byl divny,pak mi rekl ze si s nekym pise to me srazilo....a nakobec nas opustil ze potrebuje cas ( bydli u kamarad)! Ale ze malou miluje a ze miluje i me ,ze mu chybime a je mu smutno ale ze potrebuje cas ktery jsem mu dala ,jelikoz chci zachranit nasi rodinu a porad ho miluji!!! Ale jsem s toho spatna nejim,boli me bricho,nespim mam ubytek na vaze ....vubec si nevim rady !!!!jak mam pokracovat dale?

Dobrý den, paní Alice,
je dobře, že jste se v první řadě ze svého problému vypsala. To se vždy, alespoň trošku, uleví. Moc mne mrzí, že musíte řešit takovýto problém... ale je to prostě tak a smlouvání se situací nepomůže. Víte, musím se přiznat, že za poslední roky se s podobnými situacemi, coby porodní asistentka, setkávám bohužel čím dál častěji. Nevím přesně, proč to tak je - že muž opouští svojí těhotnou partnerku či ženu záhy po porodu a to i po dlouhodobém vztahu. Myslím si, že to je nemožností si tuto situaci vyzkoušet. Realita prověřuje vztah a zralost každého člověka. Někdy se stane, že muž se nové realitě nepřizpůsobí, i když to třeba plánoval. Najednou zjistí, že je pod tlakem žít život jinak a že to vlastně tak nechce... Chce například dále cestovat, mít čas pro sebe. Vím, asi to zní pro Vás nepochopitelně, ale něco na tom asi bude. Musím připomenout, že já nejsem psycholog, proto moje postřehy berte trošku s nadhledem. Určitě bych Vám chtěla poradit, ať své trápení dále řešíte. Obrovský stres, kterému čelíte negativně ovlivňuje Vás, ale i miminko v bříšku a potažmo například ohrožení i termínového porodu (nadměrný stres může vyvolat i předčasný porod). Zkuste se sama zamyslet, kdo a co by Vám mohl pomoci. Určitě mne napadá v první řadě třeba Vaše maminka či kamarádka... zkusit se vypovídat, schoulit do bezpečí. Na Vašeho partnera bych nijak netlačila, ale domluvila bych si s ním nějaký termín, kdy si o celé situaci promluvíte... když budete Vašeho partnera nutit do něčeho, o čem není přesvědčen, většinou je to kontraproduktivní. I Váš partner si musí na rodičovství zvyknout... přemýšlet o tom. Možná by ho mohla inspirovat mužská komunita v Lize otevřených mužů... ti se hodně zabývají tématy otcovství atd. Paní Alice, zkuste zapřemýšlet například na vyhledáním i psychologické pomoci. Velmi Vám mohu doporučit například psycholožku Evu Labusovou, která má velké zkušenosti a je velmi empatická, milá. Určitě by s Vámi mohla pracovat po skypu či později by mohla mluvit i s Vaším partnerem. Moc Vás pozdravuji a držím palce, ať se vše brzy ustálí a je v harmonii. Nezapomínejte mluvit se svým miminkem, ať se cítíte jakkoli. Eva

Zdravim chci se zeptat jsem ve 30tydnu tehotenstvi a prisli na me silene deprese mam strach ze nemam vse koupene pro dite ze budu rodit drive a nic nestihneme pripravit taky se bojim porodu...porad se mi neco nelibi jsem naladova a casto brecim snazim se prestat a myslet na malou ale nejde to zadrzet prijde mi ze me nikdo nechape hrozne me stve kdyz se me pritel pta proc brecim protoze ja to nevim bojim se ze nebudeme fungovat jako rodina bojim se ze jsme kazdy jiny ja jsem sileny puntickar a on se to snazi respektovat ale kdyz nekde zapomene neco co nekde nepatri tak uz je zle jsem na nej zla a pak me to hrozne mrzi rikam mu to ale deje se to casto...ja uz nevim co mam delat bojim se ze male ublizuju tim jak porad brecim nic se mi nechce delat jen sedim a koukam do blba nemam si s kym o tom promluvit poradite mi co mam delat? Dekuji

Dobrý den, paní Lenko,
děkuji Vám za Vaši zprávu. Je moc dobře, že jste se z toho vypsala. Většinou, když pojmenujeme náš problém, začne se něco dít, je to první krok...
Takto na dálku nedokáži přesně více rozebrat Vaši situaci, ale napadá mne, že se zesiluje strach z porodu. Pocit, že nemáte věci pod kontrolou... A to u porodu tak opravdu bude. Je to přirozený děj, který je ve většině případů zdravý, tělesný proces. Je potřeba vše odevzdat a důvěřovat... Možná by Vám pomohlo být více o samotě v přírodě a přemýšlet, co pro Vás porod znamená... jak moc se ho bojíte či jak si na něj věříte? Co pro Vás znamená? Ohrožení či příležitost? Pokud budete cítit, že to je něco, z čeho máte velký strach a potřebujete si o tom s někým promluvit, určitě zkuste najít nějakou porodní asistentku, která se věnuje předoporodní přípravě. Nebo na stránkách UNIPA.cz je pro rodiče - mapa porodních asistentek. Zkuste najít nějakou podle svého bydliště. Určitě nezůstávejte na vše sama, můžete se pak domluvit i na společné přítomnosti u porodu. Moc Vám držím palce... Eva

Dobry den, jsem na konci 7tt a uz asi tyden nemuzu vystat sveho pritele. Jsme spolu teprve par mesicu ale kvuli veku jsme to nechali nahode a prislo to. Obcas mi ted vadi, ze je mene inteligentni nez ja, ze je moc bily az bledy, ze dela vse co reknu, a i to bych mela byt vdecna, ale nejsem. Nemuzu ho ani citit, nevim v tuto chvili, zda ho miluju, jsem ze vseho hrozne pomatena, dnes jsme byli na prvnim ultrazvuku a udelalo se mi z jeho nadseni skoro na zvraceni, je to normalni? Predtim me dost pritahoval, ale je pravda, ze se stale jeste poznavame... jsou to hormony nebo to neni ten pravy? Budu moc vdecna za vas nazor!

Dobrý den, Katko,
to, co popisujete, je úplně normální :-). Může za to více faktorů - jednak velká hormonální bouře (a je prokázané například, že ženám, které užívají hormonální antikoncepci voní muž jinak, než když jí pak vysadí. To platí i o vůni ženy pro muže...). Dále za změnu vůně Vašeho muže pro Vás může také pocit, že jste v situaci, kdy jste na něm více závislá a celá situace začátku těhotenství pro Vás může být stresující. Potřebujete čas se na situaci adaptovat, přijmout ji a uvolnit se do ní... Zkuste to brát s nadhledem, uvidíte, že se to časem změní. Zkuste si s partnerem také povídat a ptát se ho na jeho současné pocity. Také Vy se zabývejte svými pocity (třeba si udělejte den jen pro sebe, pobuďte v přírodě) a uvidíte. Možná, že potřebujete více času si na miminko "zvyknout" než Váš partner, který svoje pozitivní pocity dává více najevo a Vás to může stresovat. Chce to si o tom promluvit a dopřát si prostor, tak abyste se cítila dobře. Hodně dobré je také přemýšlet o významu slov hojnost, požehnání a vděčnost. Zkuste se naladit na strunu poděkování, že jste byla obdarována od přírody mít schopnost otěhotnět a pod srdcem nosit své dítě... každý takovou možnost nemá.

Hello. And Bye.

Dobrý den,začínám 7 měsíc těhotenství a je mi pořád zlé,motá se mi hlava,jsem malatna a slabá. Je pravda,že mi zjistili nízký tlak. Jinak mě bolí žaludek užívám na to helicid. Včera jsem si v lékárně koupila pyridoxin léčiva tablety,ale ze by mi to ňák pomáhalo se říct nedá. Brali mi krev a zjistili mi pro změnu tehotenskou anemii uzivam na to od paní gynekolozky zelezo. Navíc nechutná mi jist je mi na zvraceni,občas mám průjem a zhubla jsem tři kila. Termín porodu mam az 28.7.2017 bojím se že to do te doby me tělo nevydrží,jsem úplně vyčerpaná ani se svým synem nemůžu jit ven aniž by mi nic nebylo,jen ležím jak lazar. Poraďte mi prosím co mám dělat,aby mi bylo líp ja už nemůžu

Dobrý den, zavolám JOSE DEXTERU, rád bych poděkoval tomuto skvělému doktorovi Chambercuovi za to, co před čtyřmi lety udělal v mém životě, a já a moje manželka jsem byla dole, takže odešla bez mě, když jsem věděla, kam chodí moje dvě děti jsem byl opravdu šokován, že jsem šel hlásit policii o mé ženě, že moje dítě je příliš drahé, takže se dívala a dívala se stále, že jsem ji nemohla najít, byla jsem opravdu nemocná a bez ní nemůžu žít A já opravdu chyběla moje dítě Byl jsem naštvaný na to, že jsem to já, protože nemůžu ovládat svůj zbytkový hněv dvakrát jsem byl zlomený Stal jsem se drogovým návykem a jiskřičkou kvůli mé situaci poté, co moje žena opustila mou za dobrou 4roku tak bohužel můj přítel řekl o on-line kouzelná kariéra s Dr.Chambercem a řekl mi, abych se s ním spojil, abych mi pomohl vrátit svou ženu, poprvé zjistil, že si dělá srandu, dokud jsem si nevšiml, že je to vážné, a tak jsem se rozhodla kontaktovat h Nemohl jsem uvěřit svým očím Dr.Chamberc řekla mi, že se nemusím bát, že se se svými dětmi vrátím se svými dětmi bezpečně za 12 hodin. Poté, co odnesl své kouzlo, zavolal mě a řekl, že se nemusím bát o tom, že moje žena přijíždí teď, až skončí mluvit se mnou po telefonu bohužel se moje žena vrátila ke mně se svými dětmi. Byla jsem opravdu šťastná, že dnes byl nejvíce nejšťastnějšího dne v mém životě, proto jsem se rozhodl podělit se o své svědectví o Nomu, jeho kouzelná díla tak rychle jako blesk, a to díky Dr.Chambercovi za to, že jsem šťastně přivedla svou ženu. Pokud máte nějaké problémy, kontaktujte prosím ho, protože vám pomůže vyřešit vaše problémy. prostřednictvím e-mailu: chamberc564@yahoo.com
JE SPECIALIZOVÁN PRO NÁSLEDUJÍCÍ PROBLÉMY
(1) Pokud chcete, aby vaše ex zpět.
(2) pokud máte vždy špatné sny.
(3) Chcete být ve vaší kanceláři povýšeni.
(4) Chcete, aby ženy / muži běhali po vás.
(5) Pokud chcete dítě.
(6) Chcete být bohatí.
(7) Chcete, aby váš manžel byl vázán?
navždy Tvůj.
(8) Pokud potřebujete finanční pomoc.
(9) Bylinná péče.
kontaktujte prosím Dr.Chamberc prostřednictvím jeho e-mailu pro kompletní řešení chamberc564@yahoo.com

Dobrý den, jsem 33tt a je mi 40 let a už mám dospělého syna. Najednou jsem zůstala doma a nebyla jsem zvikla být doma pořád jsem byla mezi lidmi a teď najednou jsem sama doma manžel pracuje od rána do večera a ještě komu jsou hrozný horká takže jsem zavrena porad doma a nevím co že sebou. Pak mi lezou sami do hlavy různé myšlenky a že se začínám všeho bát. Vůbec jsme taková nebyla já vždycky jsem věděla co chci a umělá se že vším vypořádat a teď najednou jak kdybych byla jiný člověk. Ráda bych se chtěla odpoutat od všeho ale nak to nejde nejhůře mi je po ranu když se probudim až Pak když začnu něco pracovat tak se mi uleví ale jsou to nepříjemné pocity. Děkuji

Dobrý den, paní Violo,
děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mě obracíte. Vaše pocity samoty jistě souvisí se změnou životního stylu. Ale nebojte, vše má své řešení :-). Víte, myslím si, že Vám může pomoci si vždycky den dopředu naplánovat svůj den. Začít hned ráno nějakou aktivitou, ze které budete mít dobrý pocit, když jí vykonáte. Pak si také naordinujte nějaký odpočinek a také třeba uspořádejte setkání s někým. Nebo se jděte jen projít někam třeba do knihovny nebo do obchodu, zkrátka mezi lidi. Nebo dokonce i na sociálních sítí, ale i tam můžete najít nějakou skupinku žen, které zajímá stejné téma. Můžete si dokonce zkusit naplánovat uvařit něco nového nebo naplánovat si i nějaký drobný výlet nebo kulturní akci... Chce to jen se toho nebát :-). Obdobné to bude i po porodu... chce to být aktivní, nebát se plánovat a pak věci skutečně uskutečnit. S pozdravem Eva

Dobrý den, mám problém s nezvladatelným vztekem a ž agresí vůči sobě i svému partnerovi. Trvá to již 3roky. Začalo to v těhotenství s prvním chlapečkem (moje již 2.těhotenství po 9ti letech), v období kojení se vše zhoršilo a nyní jsem opět těhotná již 30tt a záchavty jsou větší, nezvladatelné a odnášejí to i děti. Jsem z toho zoufalá a plná pocitů viny. Manžel se uzavírá, což je přirozené a jsme si čím dál vzdálenější. Na psychiatrii mi řekli, že jde o vyčerpání a změny hladiny hormonů. Tomu rozumím (jak díky mé profesy, tak zkušenostem...).
Snažím se na v sobě najít nezpracovaná témata...vím, že je toho ještě hodně, ale čím víc pátrám, tím víc výčitků mám. Je to jak začarovaný kruh, ze kterého nejde ven. Už několik let jsem opravdu vděčná i za ten prchavý okamih opravdové radosti...po kterém následuje hluboká deprese smutek a pocity viny. Stavy úzkosti jsou již neprosto přirozené - tím jsem trpěla od malinka, ale ne tak intenzivně.
Bohužel nemáme finance na terapie anebo je mít "nechceme"...mám pocit, že jsem všem k smíchu a lhostejná. Nevyznám se v sobě a potřebuji z toho kruhu sebelítosti a agresivity vystoupit.Zkoušela jsem bylinky, změnu stravy, jógu, kurzy pro ženy...čím víc se snažím, tím je to horsí.
Můžete mi něco poradit?

Dobrý den, paní Alenko,
děkuji Vám za Vaše psaní. Je moc dobře, že se na sobě snažíte pracovat a mít svoje emoce pod kontrolou a cítit se v harmonii. Víte, já nejsem psycholot a ani psychiatr, ale porodní asistentka. Všechny moje rady k Vám jsou tedy čistě moje osobní a laické. Určitě bych Vám doporučila se obrátit na nějakou kontinuální pomoc... vím, že to finančně není asi jednoduché, ale v tomto případě by to měla býti priorita. Ráda Vám doporučím odborníky, kteří se zabývají mateřstvím a i psychologií (mají odborný přehled o obojím, jsou vystudovaní psychologové). Mgr. Johanka Kubaňová (porodní asistentka i psycholožka), Mgr. Kristina Zemánková Neubertová (porodní asistentka i psycholožka), Mgr. Danuše Jandourková - psycholožka orientovaná na mateřství, Mgr. Eliška Kodyšová, Ph.D. taktéž. Zkuste si tyto ženy najít na internetu a některou oslovit. Věřím, že Vám pomohou. Určitě bude potřeba být v osobním kontaktu. Paní Aleno, je moc dobře, že svojí situaci řešíte, to je první krok :-). Je potřeba, aby Vám někdo pomohl s emocemi umět zacházet, pracovat s nimi a to bez pocitu studu. Každý člověk na sobě pracuje, nějak se vyvíjí. Nechtějte od sebe najednou moc...jděte po maličkých krůčcích. Soustřeďte se také na své miminko v bříšku, zkuste být v siutacích, které Vám pomáhají se uvolnit (příroda, poslech hudby). Velmi dobře také pracuje koncept uklidňujících afirmací... Držím Vám palce, ať se vše zlepší, Eva