Psychika ženy v těhotenství

Milá Gábino,

napadá mě, že i když píšete, že jste se už rozhodla rodit na Slovensku, možná své rozhodnutí stále ještě zvažujete. Ráda bych Vás podpořila v tom, si své prostředí co nejvíc "ošetřit", aby Vám dávalo po porodu co nejvíc podpory.

Píšete, že se obáváte návratu úzkostí po porodu - je pravda, že pokud žena už v těhotenství nebo před ním trpěla nějakými psychickými obtížemi, stává se, že se po narození dítěte mohou vrátit. Proto je určitě velmi důležité, že nyní v těhotenství chodíte k psycholožce, která s Vámi toto téma řeší. Věřím, že právě ona Vám může pomoci nejvíc, protože je s Vámi momentálně v nejužším kontaktu. Ze svých zkušeností vím, že pro ženy v podobné situaci bývá užitečné, když mají možnost v bezpečném prostředí prozkoumat, co pro ně znamená porod a rodičovství - jaké mají s těmito tématy spojené představy, pocity a očekávání. Je také dobré si ošetřit i samotný porod - zajistit si pro něj dostatečnou podporu někoho, kdo Vás bude doprovázet, a optimálně rodit na místě, kde se cítíte bezpečně, se zdravotníky, kterým důvěřujete. Pro lepší pocit z porodu a větší psychickou vyrovnanost po něm také pomáhá, když budete se zdravotníky komunikovat a zjišťovat, co se s Vámi v průběhu porodu děje. Dobrý start do mateřství podpoří také podpora bondingu s děťátkem, tj. nerušený kontakt s ním hned po narození, ideálně aspoň dvě hodiny.

Ještě se vrátím k Vašim úvahám, kde rodit. Protože si od pobytu na Slovensku slibujete především to, že o Vás bude Vaše maminka pečovat, bude možná dobrý nápad podívat se v terapii nebo prostě sama na to, co vlastně přesně od maminky očekáváte a co nejspíš očekává ona. Je možné, že se Vaše představy liší - napadá mě, že se někdy stává, že babičky se těší hlavně na to, že budou moci pečovat o vnoučátko, a péče o dceru je pro ně druhořadá, zatímco dcery častěji očekávají, že se jim dostane podpory, aby o miminko mohly pečovat samy. Je proto důležité své představy prozkoumat a případně je i konfrontovat s představou Vaší maminky, nebo jí rovnou přesně říci, co očekáváte.

Berte prosím mou odpověď jako určitý námět - pokud Vám něco z ní rezonuje, pravděpodobně to stojí za to, abyste se tím zabývala dál. Rozhodně bych Vás ale chtěla podpořit v tom, i nadále spolupracovat s Vaší psycholožkou, která Vám v tomto období může být velkou oporou a zná Vaši situaci lépe než my.

Přeji Vám klidný zbytek těhotenství, dobré zážitky z porodu a spokojenost v mateřství!

Dobrý den, pane Marceli, omlouvám se za zpožděnou odpověď na Vaše otázky. To, že je Vaše partnerka v současné chvíli více citlivá a na vše reaguje mnohem afektivněji než normálně, je normální :-). Souvisí to s uvědoměním si, že těhotenstvím se pro ní všecko změní a také je to dáno do určité míry hormonálně. Zkusme se podívat, co jí může trápit - a to i tehdy, je-li miminko vítáno. Vaše partnerka jistě cítí, že nic nebude už jako dříve, bude tu někdo, kdo na ní bude závislí a komu bude muset podřídit své zvyky a hodnoty. Je to pro ní nová zkušenost, nová životní role. Je to situace, která je pro ní krizová. V každé krizi by si měl člověk dát prostor pro sebe, snažit se v ní zorientovat. Touto novou situací je jistě poznamenán i partnerský život, i pro Vás je očekávání miminka novou situací,ovšem dotýká se Vás z podstaty jiným způsobem než Vaší ženy. Stereotyp, že je mateřství přirozenou rolí ženy a jsou jen spojené pozitivní pocity, pak právě může vyústit v neporozumění a konflikty. Dejte proto své partnerce prostor, aby si zvykla na to, že bude maminkou, aby si spoustu svých pocitů mohla uvědomit a zpracovat a aby nemusela vystupovat hned od prvopočátku jako šťastná žena. Pocity štěstí se zjištěním těhotenství, i když bylo miminko vítáno, jdou vždy ruku v ruce s pocity pochybností, obav. Chápu Vás, že byste byl rád v domácnosti bez konfliktů, ale uvědomte si, že již nyní prožíváte novou etapu Vašeho života, která je pro psychiku člověka náročná, ale zároveň také krásná. Proto Vám radím dát partnerce více prostoru, snažit se jí být oporou a být vnímavý a chápavý. Také s ní můžete třeba zlepšit komunikaci – vyjádřit vlastní pocity a ptát se jí na její, ať cítí, že jí podporujete. Co se týče intimního kontaktu, ten také prochází v těhotenství změnou. Těhotná žena se ho může vzdávat buď ze strachu o miminko, nebo prostě nemá náladu – to může být rovněž dáno i hormonálně. Zkuste být ke své ženě milý a něžný a komunikujte i o těchto záležitostech. Nejhorší by bylo o změnách, které čekání miminka přináší nemluvit. Mějte se moc pěkně a vězte, že pokud budete mít pro svojí partnerku pochopení, budete jí naslouchat a zároveň vyjádříte i své potřeby, pak jste na dobré cestě přivítat miminko do pohodové atmosféry. Těhotenství Vás může ještě více sblížit, pomůže Vám ujasnit si, co od sebe očekáváte a jak si dokážete vzájemně vypomoci.

Dobrý den
Nevim co mam dělat jsem v 7m.těh.v květnu bych měla rodit.rodinu mám na slovensku.manžel je v Praze,žijeme v Praze.rozhodla jsme se rodit na Slovensku,rodiče jsou rádi,manžel se už s tim smířil bude ale u porodu jestli to stihne a pak bude s námi chvilku tech 14 dni a pak pojede do PRahy.Ja bych chtěla zůstat u maminky do toho 6nedelí a i pro mimi je lepší cestovat až později.Chodim na sezení k psycholožce už asi půlroku v léte jsem mela nejake úzkostné panické stavy,neberu léky nic,2 krát se mi to v těhu vrátilo a vždycky po nějaké stresující se situaci,ale spolu s psycholožkou jsme si to vysvětlili.ted mám ale strach aby se mi to nevrátilo po porodu. Na jednu stranu ted bych chtela rodit v Praze abych byla s manželem,ale chtěla bych tady mít tu oporu v 6nedelí mámu,ale to nevím jestli to půjde aby tady byla tak dlouho,tak proto sme se taky rozhodly rodit na Slovensku.tam bych byla to 6nedelí,ale aby i tam se mi to nevrátilo když ten manžel tam bude jenom chvilku a pak odjede,abych si prej moc nezvykla na maminku a abych trefila do Prahy(domů) s mimiskem.ted jsem uplne na vážkách co dělat kde teda rodit.Na slovensku byl bylo plus, že tam budu mít mámu a rodinu a vyšší porodné, ale zase budeme bez manžela a jeho blízkosti nějakou dobu pak přijede pro nás,v Praze by bylo plus,to že bych tady měla manžela na blízku,ale nevim jak by sme zvládli samy to šestinedelí,ale snad by máma dorazila na nějakou chvíli, a kdyby se mi vrátili ty úzkostné stavy tak bych tady mela i doktora. no nevim jsem z toho zmatena. Manžel říkal, že odjedu co nejpozději jak to pujde pred porodem abysme byli spolu a on pak tyden pred termínem prijede a bude s náma 14 dní a zase pojede do prahy a budeme v kontaktu.a prej to miminko stejne tatínka jeste moc v tom 6nedelí nevníma.Bojím se jenom o to abych to pak bez mámy zvládla.Ona pomuze když budu vyčerpana abych si taky psychicky oddechla a vyspala se. Manžel by mi asi taky pomohl,ale chodí na noční služby tak to se taky trošku bojim jak to zvládnu sama v noci s miminkem.třeba to přijde samo jak mi všichni říkají,ale ted ja to nemůžu vědět.Děkuji trochu jsme se rozepsala.

dobry den potřebuju poradit občas se mi ma situace zda zoufala,mam těhotnou přitelkyni sice to nebylo planovany ale jsme oba štastny,až na to že se pořad hadame ,nevim jestli je to normalni ale posledni dobou se s ni neda vubec mluvit,pokaždy když se s ni o nějakym našem problemu začnu bavit tak vystartuje a je jako bouřka,furt jenom ječi :-( a ja už to nemužu vydržet...a taky nevim jak to funguje ale od ty doby co jsme to zjistily to je tak ž tyjdnu se mnou odmita jaky kolif intimni kontakt...muže mi nikdo poradit jestli je to normalni ???

Dobrý den, paní Anuško,
omlouvám se, že Vám odepisuji se zpožděním. Váš dotaz se netýká přímo psychiky ženy, která je těhotná, ale ženy, která chce otěhotnět. V tomto ohledu jste trošku specifická, ale vše se vším souvisí :-). Vaše deprese a úzkosti Vám docela velmi pravděpodobně mohou bránit v otěhotnění, můžete v sobě mít také určité nevyřešené záležitosti, které Vás rovněž mohou blokovat. Je dobré nadále spolupracovat se svým lékařem, který Vám předepisuje léky na depresi a zkonzultovat s ním i případné užívání v těhotenství a hlavně, jaké jsou možnosti změny Vaší psychiky v těhotenství. S kolegyní bychom Vám doporučily ještě jinou metodu léčby a sice psychosomatickou. Jde o propojení tělesna s duševnem, je velmi důležité tyto "složky" neoddělovat, protože jsou neoddělitelné. Mohly bychom Vám doporučit například odkaz www.psychosomatic.cz. Paní Anuško, myslím si, že ve Vašem případě je třeba se na těhotenství připravit, nejdříve se musíte tak říkajíc zharmonizovat, musíte být vnitřně stavilní, v pohodě. Mateřství samo o sobě je velká změna, která působí na psychiku člověka. Snažte se tedy o svoje zharmonizování v první řadě a také s tím spojené uvolnění. Pokud budete stále myslet na to, že chcete otěhotnět, budete příliš sevřená. Držím Vám palce, ať vše dopadne podle vašich představ, stanete se maminkou.

Milá Markéto,

přijít o někoho blízkého je velká rána a obvykle trvá něco přes rok, než se náš život vrátí zase zpátky do normálu. Stejně tak i těhotenství - i když jde o opak úmrtí, o radostnou událost, narození nového člověka, znamená zásah do plynutí života a spoustu změn, nemluvě o hormonálních změnách, které způsobují větší citlivost. Existuje dokonce i škála stresujících událostí, na které úmrtí blízké osoby i těhotenství figurují.
Vaše pocity jsou proto pochopitelné, ale to samo o sobě Vám asi nepomůže je přijmout. Protože těhotenství plyne a děťátko Vás bude zakrátko nárokovat víc a víc, doporučuji Vám najít si někoho, s kým se budete cítit bezpečně a komu budete moci vyprávět o svých pocitech, a tak je postupně uzavřít a s maminkou se rozloučit. Tak získáte prostor na nové těhotenství. Tím někým může být i Váš manžel, pro kterého můžete být v tuto chvíli nesrozumitelná. Je jen třeba jasně požádat o to, co v danou chvíli od něj potřebujete.
Pokud se Vám neuleví (a je pravda, že to může chvíli trvat), doporučila bych Vám i přes nedostatek času vyhledat psychoterapeuta nebo klinického psychologa, který Vám může nabídnout cílenou podporu pro Vaši životní situaci. Časová investice se Vám vrátí i ve větší dávce energie, kterou pro sebe získáte.

Přeji Vám hodně sil!

Eliška Kodyšová

S manzelom chceme babatko,ale lekar mi povedal,ze som uzkostliva a pred dvoma rokmi mi nasadil CITALEC,ktory som neuzivala pravidelne,ale teraz by som ho chcela zacat uzivat lebo ma velmi bolieva hlava,mavam stuhnute svalstvo aj ked chodim na rehab.,bolesti mi idu do usi,zubov
a oci a velmi ma bolieva zahlavie.Teraz momentalne chodim na plynove injekcie ktore mi trochu pomahaju.Poradte mi ci by to teraz bolo vhodne uzivat a ci by to neublizilo babatku.Mozu byt tieto priznaky zo psychiky?Casto sa prichytim ze rozmyslam podvedome a pokial nieco robim a nad nicim nerozmyslam tak nepocitujem ani bolesti.Poradte prosim a dakujem.O babatko sa snazime 3.mesiace a zatial nic.

Dobrý den, milá Jitko.
Mrzí mě, že jste si musela projít takovouto smutnou zkušeností, opakovaným potratem. Je to pro Vás traumatizující událost, která se promítá právě i do nynějšího těhotenství. Je přirozené, že máte nadměrný až úzkostný strach o udržení těhotenství. Na druhou stranu bych ale řekla, že to takto spolu nevyřešíme. Nasměruji Vás na pomoc ze strany vašeho gynekologa - porodníka a ještě i na osobní setkání s nějakým psychologem. Jde o to, že musíte za prvé zjistit příčinu potrácení (tři potraty v anamnéze znamenají již důkladné lékařské vyšetření a hledání příčiny) a až se tato příčina zjistí a případně odstraní, pak by bylo vhodné své pocity, které nejspíše držíte ve svém nitru, rozebrat s odborníkem. V současné chvíli, jak to chápu já, jste velmi úzkostlivá a bojácná. Určitě bych také byla, na druhou stranu Vám to ale svým způsobem škodí. Vaše myšlenky se točí jen kolem obav z potratu, nedokážete se uvolnit, jste v tenzi. To není dobré ani pro Vás, ani pro těhotenství. Já vím, že je to těžké, ale snažte se nějak odreagovat, uvolnit. Mluvte o svých pocitech, klidně mluvte i se svým miminkem v bříšku, nebála bych se toho. ROzhodně se obraťte co nejdíříve se svými starostmi na svého gynekologa a také na nějakého psychologa, který Vám doporučí nějaké metody uvolnění a pomůže Vám rozebrat traumatizující události. Držím Vám palce, ať vše dobře dopadne. Snažte se situaci rozebrat a ne se jen stáhnout a čekat, co se stane. Kdyby jste něco potřebovala, klidně se na nás obraťte.

Dobry den jsem v 3 tydnu. Před tím jsem třikrát potratila vždy kolem 4 až 5 tydne. Teď se neustále hlídám před 2 dny jsem se lekla když bouchly dveře. Mám strach že přijdu o dítě. Nespím a neustále přemýšlím,jestli bude vše v pořádku. Je mi 34 let. Pravidelně cvičím a dělám pro zdárný průběh těhotenství co se dá. Jsem nešťastná nedovedu si představit znovu že bych potratila Děkuji za odpověď

Dobrý den.Vloni na jaře mi zemřela maminka na rakovinu.Mé dcerce byl rok a půl a nyní jsem po druhé těhotná(ve 14.tt)a trápí mě deprese a úzkost.Stále jsem se nevyrovnala s její ztrátou i přes to,že jsem si myslela,že další těhotenství a mateřství mě znovu přivede k normálnímu životu.Bývala jsem optimistka,měla jsem spokojené manželství a snažila se být skvělou maminou.Teď mám ale ze všeho najednou strach,vše vidím pesimisticky a neraduji se ani z bříška.Myslím často na poslední dny své maminky,měly jsme hezký vztah a bydlely v jednom domě.Mám před očima pořád jak trpěla,jak ji muselo mrzet,že si už neužije vnučky atd.Nyní se hádám i s manželem,řeším jen finance a bojím se,že nezvládneme hypotéku,že psychicky ani fyzicky nezvládnu další mimčo.Nechápu,kde jsem já,ta holka,co měla vždycky štěstí v životě?Můžou za to hormony?Nechci navštěvovat psychologa i z důvodu času.Za hlídání platím draze chůvu a ještě podnikám.

Dobrý den, paní Lucie,
chápu Vás, že Vás mrzí, že nedokážete přestat kouřit. Pokud pociťujete pocit trapnosti, jedná se asi především o to, že nevyhovujete očekávání společnosti (tedy, že nejste nekuřačka). Pokud chcete přestat kouřit hlavně kvůli zdraví dítěte, pak je to kvalitnější motivace. Víte, pro Vaše miminko by opravdu bylo nejlepší zkusit přestat úplně co nejdříve. Nejde jen o tvorbu mateřského mléka, které bývá zasaženo nikotinem, ale jde také o zásobení kyslíkem, které se v těhotenství při kouření k miminku dostává hůře. Paní Lucie, držím Vám palce, ať to dokážete! Věřte si, mějte vůli a myslete na své miminko. Pokud byste potřebovala konzultaci s odborníkem, obraťte se buď na svého praktického lékaře nebo můžete vyzkoušet například internetovou poradnu: www.clzt.cz

Dobry den,chtela bych od vas poradit jsem v 18 tydnu tehotenstvi,ale mam velky problem nemela jsem tu vuli prestat kourit je mi to velice trapne.jelikoz chci ale kojit a chci aby mimnko melo dobre mlicko chtela bych se zeptat kdy prestat uplne aby mleko neobsahovalo zadny nikotin dekuji Vam za odpoved

Milá Marťo,
obyklé těhotenské testy jsou schopné detekovat těhotenství okolo 6.-8. dne po oplodnění. Někdy tyto testy však mohou být falešně pozitivní nebo negativní, nejjistější metoda určení gravidity je asi odběr krve na hcg.

Prosím vás po kolikati dnech od styku se dá zjistit těhotenství?Kdy si mohu udělat test, abych měla jistotu?Děkuji za odpověď!

Milá paní Lado,

chápu Vaši starost o pohodu partnerky Vašeho syna a matky Vašeho vnoučete. V těhotenství je často žena konfrontovaná s pocity, které jsou pro ni obtížně přijatelné, a o to hůř se jí o nich mluví i s ostatními. Může to souviset s řadou věcí, které vychází ze změn, které ji v souvislosti s těhotenstvím a narozením dítěte čekají, ale i dalšími.

Jinými slovy, chování přítelkyně Vašeho syna není nijak nenormální. Nevím, jaký je Váš vztah jindy, a z toho se musí odvíjet moje odpověď - dejte jí příležitost, ať se k Vám přiblíží a nechá si pomoci; pokud jí chcete pomoci, jen jí dejte najevo, že pokud bude potřebovat pomoci nebo se svěřit, jste tam pro ni. Je možné, že pro ni bude mluvit o své situaci s jinou ženou snazší, než se svým partnerem.

Přeji Vám hodně zdaru,

Eliška Kodyšová

Syn čeká s přítelkyní děcko,partnerka přestala komunikovat,chce být sama,odhání ho od sebe i z bytu.Nyní je ve 4.mesici tehotenstvi,jsme z jejího chování všichni smutní.Chtela bych se zeptat,zda tento psychický stav přejde,jak se máme my všichni okolo k těhulce chovat a zda s tímto máte někdo zkušenost.

Dobrý den, paní Hanulko,
mrzí mě, že se nacházíte v takovéto situaci, kdy Vás v těhotenství opustil otec Vašeho dítěte. Věřím, že je to pro Vás velmi náročné. Pravděpodobně zažíváte pocity vzteku a lítosti a také obav, jak zvládnete příchod miminka na svět. Píšete, že se zjištěním, že s partnerem čekáte miminko jste měla všechno, nyní po jeho odchodu tomu tak jistě není a potřebovala byste ujištění, že vše zvládnete i bez něj. Je naprosto přirozené, že se teď necítíte přímo v radostné euforii, ale že Vás ovládají i chmurné nálady. Na druhou stranu je ale potřeba s tím něco udělat, protože miminko, které právě nosíte pod svým srdcem Vás potřebuje v pozitivním naladění.
Jaké jsou tedy možnosti, jak tuto náročnou situaci překonat? V první řadě se musíte Vy pokusit s nastalou situací vyrovnat. To znamená ještě jednou si rozebrat co se vlastně stalo a pokud není jiné východisko než současná situace, pak je třeba se s ní smířit, přijmout ji, akceptovat ji. To si myslím, je na prvním místě. Přemítání „co by bylo, kdyby…“ a nebo snažit se nastalou situaci vytěsnit ze své mysli, Vám nepomůže. Musíte situaci prostě hrdě čelit, i když to není snadné. Poté je třeba zvážit, zda budete potřebovat nějakou pomoc – to znamená ekonomickou nebo sociální. Pak se obraťte na příslušného odborníka sociální pomoci, který Vás dále nasměruje.
Z hlediska pocitu, že jste zůstala na mateřství sama, tu je také celá řada možností, jak tyto sužující pocity zmírnit . Paní Hanulko, zkuste nezůstavat úplně uzavřená do sebe. O svých pocitech a starostech mluvte. Najděte si někoho, komu můžete důvěřovat, komu se můžete svěřit. Tím někým mohou být na příklad Vaši rodiče nebo sourozenci, nebo přátelé. Pokud nemáte nikoho, komu můžete důvěřovat, zkuste se seznámit s nějakou maminkou, třeba v nějakém internetovém fóru (např. na www.nasemimi.cz) nebo na nějakém těhotenském kurzu. Důležité je mít pocit a jistotu, že máte v někom oporu!
Hanulko, Vaše situace není lehká, ale zkuste jí čelit a brát jí jako výzvu. Vy jste matka, Vy máte své děti ráda, Vy jste je neopustila a jste tu pro ně :-) Vy máte před sebou šanci vychovat z Vašich dětí dobré lidi a i přes to, co se Vám stalo, jim dát pocit, že je milujete. To všechno můžete ovlivnit a na to se zaměřte. Již nyní v těhotenství myslete na své miminko v bříšku, povídejte si s ním, klidně mu povězte co se Vám stalo a jak se cítíte. Také mu povězte, jak ho máte ráda.
Pokud si budete věřit, nevzdáte se, věřím, že situaci zvládnete. Důležité je nebýt sama a mít někoho, kdo pro Vás bude oporou.
Hanulko, přeji Vám hodně osobní síly a věřím, že tuto náročnou situaci překonáte a na své tváři naleznete úsměv :-)

Dobrý den nevim co mam delat dlouho jsem nemohla otehotnet s mym partnerem a nakonec se podařilo .Jsem v 26 tydnu tehotenství muj partner mi utekl ve 12 tydnu tehotenství měli jsme už vše co sme si kdy přáli .Čekám druhé díte a jsem sama ,nikdy bych to nečekala nevim co mam delat.Pořad si řikam mne se to nemuže přece stat .

Dobrý den, Kateřino.
Zvolila jste si zajímavé téma své práce :-). Určitě na toto téma existuje plná řada literatury, záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to chcete dívat. Můžete na to jít z pohledu psychologie, sociologie, ale také historie, etnografie atd. Napíši Vám zde alespoň nějakou literaturu, která si myslím by pro Vás mohla být užitečná:

- Aplikovaná psychologie porodnictví - Ratislavová,K.
- Dějiny ženy - Neumann, S.K.
- Nová doba porodní - Marak,V.
- Antropologie porodnictví - Hrešanová,E.
- Mateřská láska - Badinter.
- Partner v těhotenství - Simkin, P.
- Znovuzrozený porod - Odent, M.
Bohužel jsem se zatím věnovala pohledu na mateřství spíše z pohledu ženy, literaturu, která se zabývá úhlem pohledu muže moc zmapovanou zatím nemám. Ale i ve výše uvedených publikacích naleznete určité srovnání mužského a ženského vnímání mateřství.
Držím vám palce při psaní práce a hlavně ať Vás to baví.
Eva

Dobrý den, obracím se na Vás s poněkud zvláštní prosbou. Jsem studentka 4. ročníku oboru sociální práce s poradenským zaměřením a píši diplomovou práci na téma mateřství pohledem mužů a žen. Chtěla jsem se Vás poprosit, jestli byste byla tak laskava a doporučila mi literaturu, kde bych se o prožívání matek a otců mohla dočíst více. Předem velmi děkuji za odpověď
S pozdravem
Bc. Kateřina Ciklová