Psychika ženy v těhotenství

Milá Martino,

zamlklý potrat, který Vás potkal, je opravdu smutná událost, která je navíc zrádná svým bezpříznakovým průběhem, a je úplně pochopitelné, cítíte-li obavu, že v příštím těhotenství Vás může potkat znovu. Je velmi těžké smířit se s tím, že nemůžeme kontrolovat to, co se s námi děje, ani mít důvěru v signály našeho těla. Smutek ze ztráty miminka je také normální reakcí - myšlenky na to, kdy by se miminko narodilo a jaké by bylo, zná mnoho žen, které o děťátko přišly. Ztratila jste přece nejenom to malé děťátko, ale především své sny a představy o budoucnosti s ním. Znepokojující ale je, že se s pláčem a především nechutí do života potýkáte už rok.
Takto na dálku lze dát jen velmi obecnou radu na Vaši otázku, jak dál. Jak už jste asi sama zjistila, intenzivní emoce se nedají vyhnat jen tím, že budete hledat rozptýlení. Napadá mě, že jste si možná nedala dost času na prožiti zármutku nad ztrátou miminka, a příliš brzy jste se obrátila do budoucna anebo prostě očekávala, že byste se měla vzchopit; anebo je možné, že Váš smutek je tak intenzivní, že nad Vámi přebral vládu, ať jste dělala cokoli. Ať je to tak či onak, myslím, že nejvíce Vám pomůže spolupráce s psychoterapeutem, který Vám pomůže překonat tohle tíživé období a rozloučit se s miminkem, které odešlo, abyste získala zpátky sílu a chuť do života. Přimlouvala bych se také za to, abyste tuto spolupráci navázala, ještě než znovu otěhotníte, abyste se v dalším těhotenství nemusela potýkat s o to silnějšími obavami a napětím. Nepíšete, odkud jste, a tak Vám nemohu doporučit někoho konkrétního; budete-li chtít, můžete mi víc napsat na adresu eliska.kodysova@aperio.cz.
Na závěr bych Vám chtěla napsat, abyste neztrácela naději - už to, že jste se rozhodla obrátit se o radu, je známkou, že budete-li mít dobrou podporu, máte dost sil svou situaci změnit.

Přeji Vám hodně sil a ať se Vám v dohledné době splní Váš sen o děťátku!

Eliška

Dobrý den,
před rokem jsem prodělala zamlklý potrat. Již v samotném těhotenství jsem měla rozladěnou psychiku. Po potratu jsem však již rok psychicky na dně a nedokážu se vschopit mít dašlí miminko. Provází mě strach ze samotného těhotenství, že se to může opakovat a nevěřím si. Stále tady vidím to mimi, které tu mělo být a říkám si kolik by mu těď bylo a jaké by asi bylo a nedokážu jít dál. Navíc si začínám připadat stará, že to nepřišlo tak jak mělo a teď to již nezvládnu. Snažím se na to nemyslet, stále něco dělat, ale bohužel myšlenky jsou 24 hodin se mnou provázené brekem a nechutí do života. Beru každou radu od přátel jak se od toho odprostit, ale nepomáhá to, mám výčitky vůči partnerovi, že jsem nám zničila život. Už nevím jak dál.Každý měsíc se chci pokusit znova o mimi, ale nejde mi to. Je nějaká rada jak vůbec dál ?

Dobrý den paní Anno,
mrzí mě, že jste si svůj minulý porod příjemně neprožila. Nezoufejte však,nic není ztraceno a pokud se zbavíte strachu, je velká pravděpodobnost, že se Vám to při nynějším porodu povede. Protože ale neznám okolnosti vašeho minulého porodu, netroufám si takto odhadovat vhodnou pomoc pro Vás. Pátrala jsem na internetu a doporučila bych Vám nejprve zkusit (pokud by Vám to bylo příjemné) - kontaktovat dulu Majku z Brna, která se zabývá osvětovou činností v těhotenství a může Vám být i průvodkyní u porodu. Kontakt na ní je: majka-kurzy.cz Toto je taková "měkká" cesta - osobním kontaktem, rozborem pocitů, strachů a osvětou co se při porodu může stát. Pokud cítíte, že by Vám více vyhovovala odborná psychologická pomoc, pak Vám mohu poradit dvě možnosti jak se kontaktovat na odborníka. V ČR je jen velmi málo odborných psychologů zabývajících se přímo porodem a těhotenstvím, obecně by však měli být všicni psychologové schoponi Vám pomoci a dále Vás případně nasměrovat. Když si na internetu zadáte: www.help-lic.cz, tak tam naleznete seznam všech psychologů v Brně a můžete si zvolit toho svého a konkrétně se s ním domluvit. Nebo jsem ještě nalezla kontakt na psychologické pracoviště při porodnici FN v Brně, telefon: 532 238 292. Popřemýšlejte, která pomoc by Vám nejvíce vyhovovala a jděte po ní! Je skvělé, že hledáte pomoc jak se strachu zbavit, určitě Vám bude pomoženo. Osobně bych Vám radila pomoc jak psychologickou, tak ze strany porodní asistentky či duly, které Vás seznámí s možným průběhem porodem a dokonce Vás k němu mohou i doprovodit. Když budete vědět, že u porodu nebudete sama, ale s někým komu věříte, bude Vám také lépe. Přeji Vám, ať naleznete odborníka, který Vám pomůže, nevzdávejte se, strachu se dá zbavit a nahradit ho racionálním očekáváním od porodu a svojí rolí při něm. Mějte se pěkně, Eva

Dobry den,jsem tehotna a po negat.zazitku z prvniho porodu mam hrozny strach z porodu,ktery me ceka.Rada bych ziskala kontakt na nejakeho psychologa v Brne,ktery se teto problematice venuje,ale nedari se mi to.Muzete mmi prosim poradit? Dekuji

Dobrý den paní Simono :¨),
moc jste mě potěšila :¨) a děkuji Vám za podporu! Budu moc ráda, když se mi podaří alespoň trošku vnést světlo do problematiky psychiky ženy v těhotenství a možná i někomu pomůžu se ve svém těhotenství více orientovat. Ještě jednou děkuji a také Vám přeji vše nejlepší :¨)

Dobrý den, slečno Evičko. Musím Vás pochválit, máte udělané moc hezké stránky. Před 12 lety jsem porodila moc krásneho chlapečka, ale před tím mě provádělo 9 měsíců šílenství, mám pocit, že s mojími hormonami vybuchla sopka, myslela jsem si, že mě nikdo nemá rád, že manžel nechce dítě, že jsme na světě sama. pak jsem nevěděla jestli chci být taky těhotná, byla jsem zoufalá, nevěděla jsme co ze sebou. Musím říci, že kdyby jsem věděla, že někdo má takovéto stránky určitě je navštívim a nechám si poradit. Moc moc Vám držím palečky at Vám tato poradna frčí a jste v životě taky sama šřastná.
S pozdravem Simona

Dobrý den paní Veroniko :¨),
chápu Vás, že Vám přijde líto, že se Váš manžel tolik nezapojuje do věcí týkajících se těhotenství.Jste v období, kdy potřebujete cítit vedle sebe oporu a chcete se s někým podělit o své pocity, potřeby a obavy. Nezoufejte, zkusme se na situaci podívat z pohledu Vašeho i z pohledu Vašeho manžela. Vy se nacházíte v životním období plném změn a potřebujete cítit oporu a zájem, také můžete být pod vlivem těhotenských hormonů více lítostivější a citlivější. Váš manžel - neznám jeho osobnostní rysy - se nejspíše stydí o těhotenských věcech mluvit nahlas. Je to možná pro něj určité tabu, ženské věci, o ktrých se nemluví. Proto je třeba ho více zapojit, i když byste čekala aktivitu od něho, musíte být aktivní Vy. Zkuste si s ním promluvi třeba večer při svíčkách, v klidu, co pro něj znamená, že čekáte miminko, jak si představuje sebe jako otce a řekněte mu možnosti prenatální komunikace, trošku ho nenápadně zapojte, ale do ničeho ho netlačte. Nestyďte se vyjádřit své pocity a také to, že ho potřebujete. Uvidíte, že na sebe převezme pocit zodpovědnosti a bude hrdý otec. Proto má rada zní vše mu řekněte, nenaléhejte na něj a snažte se ho provést těhotenstvím - co znamená pro Vás, jak je možné komunikovat s miminkem,... Přeju hodně krásných těhotenských dnů, Eva

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jsem těhotná (4M) a musím říci, že můj manžel se vůbec nezapojuje a předvším ani moc nekomunikuje - nezeptá se mi, jak se cítím, jestli mě nečekají nějaké vyšetření a podobně. Začínám být zoufalá, nechci ho peskovat, ale vnitřně jsem rozhozená a smutná. Je to normální pocit, že svět kolem sebe vnímám jinak nebo opravdu je to problém...... Děkuji za odpověď.