Psychika ženy v těhotenství

Dobry den, chtela bych Vas moc poprosit o radu.
Jsem v 9tt a pocituji velike vykyvy nalad. Tyto nejsou pravidelne, ale kdyz prijdou, stoji opravdu za to. Mam velike pocity nenavisti jak k sobe, tak ke svemu okoli, vubec na nic se netesim, mam obavu z toho, jak vse zvladnu. Tento stav se neda vubec ovladat a pri nem nejsem schopna myslet na nic pozitivniho. Obvykle je stav provazen vybuchem place a vycitek smerem k partnerovi, u ktereho mam pocit, ze nema vubec snahu me pochopit. V tomto stavu se netesim ani na miminko, nastesti vetsinou tak za pul hodiny ustoupi...Miminko jsem strasne chtela, mam za sebou jeden zamlkly potrat, je mi 32 let, ale tim, cim si prochazim, to jsem necekala. Navic trpim nechutenstvim, takze jsem pomerne vycerpana.
Tak to je muj problem. moc dekuji za Vase stranky a za to, ze jsem se zde mohla "vypsat".
Vsem tehulkam preji daleko lepsi prubeh tehotenstvi, nez mam ja! Krasny den

Tak tedy, je důležité konflikty dobře vyřešit. To znamená nejlépe výměnu argumentů bez výrazných emotivních výkyvů. Já vím, lehce se to radí...Ale opravdu to lze provést. Mějte na paměti, že vše lze řešit v klidu a bez emočních výbuchů, které nikomu nic dobrého nepřinesou. Je to otázka tréninku a přesvědčení. Vyjděte z toho, že ani Vám, ani partnerovi to ničím neprospěje. Zkuste se nad problémy povznést a řešit je klidně. Můžete si k tomu opatřit i nějakou literaturu. Každý máme jiný tempetament a někdo je od své přirozenosti výbušnější a tak se zkuste třeba pak projít nebo jinak ze sebe dostat napětí. Jen prosím mějte na paměti, že jste těhotná a že Vaše psychika opravdu působí na Vaše miminko. Vědci se touto problematikou stále zabývají, ale nikdy nebudeme mít přesné informace jak konkrétně psychika ženy ovlivňuje plod. Zatím je známo, že plod rozpozná, když je maminka smutná - díky změně frekvence srdce, barvy hlasu i vyplavováním tzv. kortizolu. Je pravděpodobné (dle určitých výzkumů), že pokud byla maminka dlouhodobě ve stresu, pak bude dítě v životě více bojácné a úzkostlivé. Tyto výzkumy se však dělaly u žen za války, takže to byla extrémní situace. Na druhou stranu se zjistilo, že menší dávky kortizolu, při občasném stresu, působí na miminko pozitivně, rychleji se vyvíjí. Jani, je od Vás zodpovědné, že se staráte o to, jaký vliv bude mít Vaše psychika na miminko. Je pravděpodobné, že zrovna tak, že miminko pozná, že jste smutná, pozná i to, že ho máte moc ráda. Proto s ním udržujte prenatální komunikaci, povídejte si s ním a to i tehdy, kdy jste smutná. Zapojte do ní i partnera a zkuste být nad věcí, všechno není vždycky tak horké, jak se zdá. Doufám, že jsem Vám odpověděla na všechno, co potřebuje vědět a přeji Vám krásný zbytek těhotenství. A nezapomeňte, že prenatální komunikací a pocity lásky k plodu nemusíte šetřit :¨)

Dobrý den Jani,
děkujeme Vám za pochvalu stránek, těší nás, že jsou užitečné :¨)
Nejprve bych zareagovala na to, že ač se všeobecně tvrdí, že těhotenství je pro ženu jedním z nejšťastnějších období v životě, naplno to tak nepociťujetete a cítíte za to i pocity viny. Víte, mě to trápí, že tyto pocity viny ženy pociťují, protože to je důsledkem stereotypu, který nám vnucuje všeobecný pohled společnosti na to, jak by těhotenství měla žena prožívat - měla by být šťastná a sebejistá, vždyť mateřství je tou nejpřirozenější rolí ženy. ALE pod touto slupkou hloupých předsudků je jiný rozměr těhotenství. Je to období (a to i když bylo plánované a miminko velmi vítáte) plné změn ve vašem životě - dochází ke změnám hodnot, postojů, mění se Vaše identita v souvislosti s novou rolí, také můžete mít jiný pohled na smysl života. Zkrátka a jasně je to období plné změn, které si vyžadují i pocity ne jen kladné. Tím Vám chci říci, že máte PRÁVO cítit jakékoli pocity, nejen ty kladné a necítit za to vinu. Je úplně přirozené, že v období velkých změn si člověk klade nejrůznější otázky, může se cítit něčím ohrožen a vždy není šťasten. Připusťte si proto jakékoli pocity. Nesmíme zapomínat ani na fakt, že i pro muže je těhotenství partnerky obdobím jaksi přechodovým a sám se také musí vypořádat s různými otázkami a představami. Možná proto dochází mezi vámi k určitým konfliktům, ke kterým dříve tolik nedocházelo. Oba od sebe něco očekáváte, jste napjatí. Ale to opět nevadí, je to přirozené.Důležité je tyto konflikty dobře vyřešit...proč já jen neumím psát stručně a jasně? :¨) Pokračování v druhé části.

Dobrý den,
právě jsem si pročetla celé vaše stránky, jsou moc krásné. Důvod, proč jsem se vám rozhodla napsat je ten, že mám strach o psychiku miminka po narození a pak v dalším životě. Nikdy jsme se s přítelem moc nehádali (jsme spolu 3 roky a máme pěkný vztah), ale teď v těhotenství je to pro nás docela náročné. Miminko je plánované a oba se na něj těšíme, ale asi 10x jsme se během těch prozatimních 7,5 měsíců škaredě pohádali a já z toho pak měla několik dní velký stres, stejně jako on (oba snášíme hádky špatně, já se ale potřebuji vybít, tak křičím, naopak on je flegmatik). Vím, že jsou to hormony, jak se o tom všude píše, ale během toho stresu po hádce mám vždy veliký strách z toho, že miminko bude mít následky, že bude taky tak uplakané jako já a pak je mi ještě hůř. Celkově se často z těhotenství netěším, jak se všude tvrdí, že je to nejkrásnější období ženy, tak já to tak nepociťuji a cítím se za to vinna. Budu moc ráda, když mi k tomu řeknete svůj názor - jak je to se silným pláčem a stresem v těhotenství a v ovlivňování psychiky mimi. Moc děkuji.

Milá Siso,

to, co teď prožíváte - pochybnosti o svém vztahu, o Vašem partnerovi i o sobě, obavy o svou rodinu i o nenarozené děťátko, a v neposlední řadě žárlivost na onu kamarádku - představuje opravdu velké břemeno. Vaše otázka zní - co dál? V první řadě mě napadá, že byste se v této zraňující situaci měla postarat především o sebe (a tak i o miminko, které čekáte, a i své další děti), což jste vlastně začala dělat už tím, že jste nám napsala. Kontakt přes internet ale nemusí být dostatečná podpora pro to, abyste načerpala dostatek sil a sebedůvěry pro řešení Vaší rodinné situace, což by mělo být dalším krokem. Pomoci by Vám mohla buď krizová intervence (seznam linek důvěry je na http://www.krizovaintervence.cz/linky_01.php) anebo poradna pro rodinu v místě Vašeho bydliště.

Nedokážu říci, co se ve Vaší rodině děje - moje hypotéza je, že Váš manžel u své "kamarádky" nalézal něco, co pro něj bylo důležité, což je ovšem zároveň pro Vás zraňující; Vaše potřeby se v této situaci různí. Pokuste se společně s Vaším partnerem na to tak podívat, mluvte přitom o svých pocitech vůči sobě navzájem, ale zároveň se snažte je nevyhrocovat a vzájemně se nesoudit. Je pravděpodobné, že to bude bolestivé a obtížné, a právě proto Vám může podpora zvenčí být hodně užitečná.

Prozatím se pokuste udělat si mezi denním programem čas na věci, které Vám jsou příjemné a dávají Vám energii - čas strávený v přírodě, relaxace, sport... současné období je pro Vás obtížné, a než nastanou lepší časy, potřebujete vše, co Vám může pomoci.

Přeji Vám co nejvíce klidu v těhotenství,

Eliška Kodyšová

Dobrý den potřebovala bych poradit. jsem už dlouho vdaná mám dvě děti a teď čekáme s manželem třetí dítě . ze začátku jsme se s manželem dost hádali ale ted posledních pět let bylo všechno v pořádku ,jezdili jsme na dovolen nebo jen na vikendy i bez dětí třeba do termálu .manžel podniká ve stavebnictví a jezdí za prací tam kde se naskytne.myslela jsem si že je všechno v pořádku až do letošního dubna když jsem zjistila že si volá a píše sms s nějakou jinou ženou.když jsem se ho zeptala řekl že ji zná už pět let že si někdy volají nebo napíší ale že to je jen kamarádka že sní nikdy nic neměl.pak se přiznal že zaní i jezdil asi 150km ale že má rád mě a naše děti že nechce aby jsme odněho odešli . víte je mi divn že někdo jezdí takový kus za kamarádkou si prý jen povídat když jezdí domu jen na vikendy . mám mu věřit že jeto jen kamarádka když si v sms posílají pusy ? asi jsem hloupá že se tak ptám ale mám strach co bude dál je mi hrozně když nato myslím že jezdil zaní .oto je to horší že čekáme ještě miminko už se mi nechce chodit ani mezi lidi protože si každý myslí jak nejsme štastni jak se máme rádi že čekáme další dítě ale mě to uplně deptá manžel dělá jako by se nic nestalo slíbil že to všechno sní ukončil ale mužu mu věřit když to tajil pět let? neustále pláču a v noci nespím stále jsem unavená mám strach i oto miminko jestli ti naněj nebude mít nějaký špatný vliv mohla byste mi poradit co dál. Moc vám děkuji sisa

Dobrý den Jani,
pravděpodobně zažíváte jeden z nejtěžších okamžiků ve svém životě - stojíte na pomyslné křižovatce Vašeho života, která výrazně ovlivní další jeho průběh. Řešíte problém, že mít miminko se netýká jen Vás, ale také Vašeho manžela, ale také samotného miminka. Je otázka kdo má rozhodnout, jak to bude dál, komu přísluší toto rozhodnutí...každý ze zainteresovaných by měl jistě jiný úhel pohledu. Ani ode mě nečekejte odpověď na Vaší otázku, tu naleznete jen ve svém nitru. Jani, vím že to je obtížná situace a pokusím se Vám poradit, jak nejlépe umím. Vyjděte z toho, že to budete nakonec stejně Vy, která učiní rozhodnutí. Musíte si být proto svým rozhodnutím jistá, už nepůjde vzít zpět. Ale podle čeho se rozhodnout? Považuji za důležité obrátit se ke svým životním hodnotám. Zeptat se sama sebe, co je pro Vás v životě prioritní, co jsou Vaše zásady a přání. Také se sama sebe zeptejte, jak byste snášela následky toho kterého jednání. Až budete znát odpovědi na tyto otázky, promluvte si s manželem. Zjistěte jaké jsou jeho hodnoty a přání. Mnoho mužů se zdráhá být otcem, protože neví co od sebe očekávat, ale později by svojí roli otce za nic nevyměnili. Také cítím, že Vaše rozhodnutí hodně ovlivňuje strach z případné samoty. Samota je sice nepříjemná, ale myslím si, že by to ve Vašem případě byla velmi extrémní situace a opravdu by byla možnost samoty kritériem pro Vaše rozhodnutí? To jsou všechno otázky, na které si musíte odpovědět. Není to lehké, ale odpověď opravdu leží uvnitř Vás, nebojte se projevit svá přání i strachy. Moc Vám držím palce ať se rozhodnete správně, to znamená v souladu s Vašimi životními hodnotami.

Dobrý den, potřebovala bych poradit, co dělat. Jsem v 10.tt, bylo to neplánované. Manžel se na miminko necítí a já nevím, zda na potrat jít nebo ne. MAnžel mě nikam nenutí a říká, že si miminko kůli mě nehcáme, ale já vím, že on je nešťastný a chce to jen kůli mě. Mám na potrat jít, nebo ne? Co když stejně nakonec zůstanu sama

Milá Gabo,

cítím s Vámi, jak svou situaci popisujete, zní to jako slepá ulička, ze které není cesty ven, a věřím, že Vám v tom není vůbec dobře. Věřte mi, nejste jediná, kdo prožívá z porodu větší nebo menší obavy a určitá míra obav je dokonce zdravá - jedná se přece o náročnou a těžko naplánovatelnou situaci, při které ze sebe musí žena vydat hodně energie. Je dobře, že jste se rozhodla své obavy pojmenovat a řešit je s předstihem, se strachem, kterému se rozhodneme podívat se do tváře, se už dá pracovat a zvládnout ho.

Píšete, že se bojíte nejvíc bolesti - to je přirozené, téměř každá bolest ohrožuje naši tělesnou integritu a ohlašuje problémy. Někdy pomáhá získat informace o tom, co vlastně porodní bolest je a co je jejím účelem, abychom si dokázaly představit způsob, jak ji přestát a jak s ní pracovat. Pokud můžete, zapište se do kursu přípravy k porodu, pokud ne, pokusím se popsat to sama. Stručně řečeno, porodní bolest je způsobena stahy dělohy, které vyvolává hormon oxytocin. Je-li bolest příliš silná, začne tělo vyplavovat přirozený opiát endorfin, který nejenže vnímání bolesti zmírní, ale navíc i sníží intenzitu kontrakcí - tělo má tedy svou vlastní pojistku. Kontrakce navíc - na rozdíl od menstruační bolesti - přichází v několikaminutových, postupně se zkracujících intervalech, během kterých si lze odpočinout a nabrat znovu sílu. Mnoho žen při porodu zjišťuje, že pokud se mohou spontánně pohybovat, najdou brzy polohu, ve které jsou kontrakce snesitelnější, a často je to právě ta poloha, ve které se může miminko nejsnáze narodit - tělesné pocity je tedy vedou k tomu, aby pomohly dítěti co nejefektivněji na svět. Důležité je také myslet na relaxaci - kontrakce jsou mnohem bolestivější, pokud jsou svaly kolem dělohy napjaté. Pomůže masáž, sprcha nebo koupel, často stačí prohloubit a uvolnit rytmus dýchání. Pokud chcete mít při porodu jistotu, že bolest zvládnete, zvažte epidurální anestezii a zjistěte si, zda je v místě, kde budete rodit, kdykoli dostupná. Často ale stačí pobyt ve vodě nebo sprcha, které jsou co do účinnosti v úlevě od bolesti hned za epidurálem, a přitom nemají jeho možné vedlejší účinky. Vy sama ale víte nejlépe, co potřebujete vědět, abyste své obavy zmírnila.

Je také dobré podívat se, z čeho Vaše obava z porodní bolesti vychází - pokud z hororových porodních příběhů, zkuste se jim vyhýbat a zaměřit se jen na ty pozitivní; pokud ze zkušeností Vašich příbuzných či známých, zeptejte se, co by jim bývalo při jejich porodu pomohlo, aby byl jejich prožitek lepší; pokud je to strach z bolesti obecně, zkuste se podívat, co se s Vámi děje, když cítíte bolest (například u zubaře, při epilaci, při náhodném úrazu...), a zda je něco, co Vám pomáhá - změna dýchání, hlasité ulevení si, může to být cokoli. Důležité je získat pocit, že máte nad bolestí alespoň částečně kontrolu. Pomoci Vám může i prohloubení kontaktu se svým tělem a jeho prožíváním - dostatek pohybu v přírodě, sport či tanec Vás uvolní, připraví Vaše tělo na fyzicky náročný porod a především období péče o miminko, a zároveň posílí Vaši důvěru ve schopnosti Vašeho těla.

Zajistěte si také dostatek podpory a péče pro porod, to se týká právě místa porodu a Vašeho partnera. Pokud nerozumíte italsky a přitom mluvíte jiným jazykem, pokuste se např. najít nemocnici, kde tento jazyk ovládají, případně někoho, kdo Vás bude u porodu provázet a může Vám tlumočit. Měl by to být ale někdo, s kým se cítíte uvolněně - přítelkyně, známá porodní asistentka nebo dula (bohužel nevím, jaké jsou možnosti v Itálii)... Je také dobré navštívit nemocnici předem, seznámit se s lidmi, kteří o Vás budou pečovat, a sdělit jim svoje přání ohledně péče u porodu. Svěřte se také svému příteli s obavami týkajícími se jeho přítomnosti u porodu, a řiďte se svými pocity. Pokud je pro Vás opravdu nepohodlné jej u porodu mít, vysvětlete mu to a řekněte mu o svých pocitech a obavách. Možná se jedná jen o nedorozumění - to ale musíte vědět Vy sama.

Ačkoli byla moje odpověď dlouhá, je možné, že nemířila přesně tam, kam potřebujete. Pokud byste chtěla něco upřesnit anebo se zeptat na něco dalšího, napište mi na e-mail eliska.kodysova@aperio.cz.

Gabo, držím Vám palce a věřím, že se zvládnete na porod nejen připravit tak, abyste se před ním cítila bezpečně, ale že zvládnete i celý porodní proces!
Přeji Vám krásný zbytek těhotenství a zdravé miminko,

Eliška Kodyšová

Dobry den,jsem v šestém měsíci těhotenství a mám panický strach z porodu.Největší strach mám z bolesti,i při menstruaci si beru nejsilnější prášky.Za druhé budu rodit v italii,takže jim nebudu ani asi moc rozumět.A za třetí mám strach,že když mě tak uvidí muj přítel,že se mu zhnusím.5íkám si,že když to zvladli ostatní,musím taky,ale mám pocit,strach,že tu bolest nemužu vydržet

Dobrý den, paní Anno,
pečlivě jsem si přečetla Vaše psaní a radila bych Vám se s přítelem nerozcházet.
Zdá se, že ideální partnerský vztah se bez zamilovanosti nebejde, ale není tomu tak. Vědci prokázali, že zamilovanost ve vztahu obvykle do dvou let opadne a pak je vztah dále stavěn na reálných vlastnostech obou partnerů. Píšete, že Váš partner je hodný, starostlivý a zodpovědný a to se mi nezdá zrovna málo. Jsou to úžasné vlastnosti, díky kterým se můžete Vy i Vaše miminko v životě cítit bezpečně. Možná nyní polemizujete o své budoucnosti, nejste si jistá, jestli Váš parter je pro Vás opravdu ten jediný nejlepší, cítíte, že setrváním s ním teď i po narození miminka to definitivně stvrdíte. Myslím si, že Váš partner vycítil nejistotu z Vaší strany a proto došlo ke změně chování. Myslím si také,že má strach o své místo ve vašem srdci, má obavy, aby po narození miminka nebyl odsunut do pozadí. Projevy jeho současného chování (dle mého názoru) nejsou ničím jiným, než demonstrace své vlasní ochrany, bojí se Vašeho odmítnutí a zklamání. Aničko, píšete, že jste zmatená a já myslím, že je právě vhodný čas si vše ujasnit ...vraťte se ve svých myšlenkách do chvíle,kdy jste se rozhodla mít miminko právě s Vaším partnerem a dle čeho jste se rozhodovala, všímejte si kladných stránek. Určitě si uvědomíte čím vším pro Vás partner je a i když do něj nejste bláznivě zamilovaná, má jiné kvality (je hodný,...). V současné době bude třeba si tedy nejprve rozhodnout co pro Vás Váš partner znamená, čí pro Vás a Vaše miminko může být, určete si svoje hodnoty! Až to budete vědět, pak sdělte partnerovi svá očekávání a také to, co k němu cítíte. Váš partner si zaslouží, stejně jako Vy, vědět na čem je. Ideální by bylo, kdyby jste mu řekla, co od něho jako od otce očekáváte a postupně jste se zase sblížili a začali si důvěřovat. Vy určitě svůj vztah k partnerovi vyřešte a pěstujte s miminkem prenatální komunikaci, můžete do ní zapojit i partnera :¨) Přimlouvám se, ať mu ještě dáte šanci, odpověď ale naleznete ve svém nitru, pak vše záleží na dobré vzájemné komunikaci. Těhotenství je uzlovým okamžikem nejen Vaším, ale i Vašeho partnera. Držím Vám palce ať se správně rozhodnete a užíváte si těhotenství. Zdravím Vás, Eva

Dobrý den,
jsem těhotná a uvažuji o rozchodu s partnerem. jsme spolu skoro dva roky a několikrát, na můj popud, jsme se rozešli. vždy mě ale přesvědčil vrátit se.
vždy jsem měla problémy s muži (díky vztahu s otcem)a se současným partnerem jsem asi více z rozumu než z lásky. protože je hodný, starostlivý, zodpovědný atd. a protože už jsem chtěla dítě, řekla jsem si, s kým jiným.jenomže co jsem těhotná, zatím jen 10 týdnů, jeho přístup se mění. je podrážděný, a řeší věci, které předtím neřešil. např. si více všímá peněz, co platí on a co já, jestli mu také něco uvařím, což mu doteď nevadilo, že vaří spíš on, a často mi říká, že mi na něm nezáleží. v posledních dnech se pořád hádáme, kvůli nesmyslům a pak jde do hospody a vrátí se pozdě v noci a zase se hádáme.lituji, že jsem se s ním nerozešla dřív. ale sama na dítě být také nechci. nevím si rady...moc děkuji za pomoc.

Milá Katko,

nejprve prosím přijměte mou upřímnou soustrast. Je velmi obtížné přijmout takovou smutnou událost, a o to víc, když čekáte děťátko. Chápu Vaši obavu z toho, že ublížíte miminku, ale pokud probíhá Vaše těhotenství bez problémů, Vy jste dosud nezažívala velké a pravidelné napětí a máte pravidelnou životosprávu, miminko by mělo být v pořádku, i když strávíte několik bezesných nocí. Zkušenost je taková, že jedinou cestou z velkých pocitů žalu je jimi projít a prožít je, nejlépe za podpory někoho blízkého. Abyste se smířila se ztrátou babičky, musíte se s ní nejprve rozloučit, přijmout, že odešla a že Váš život teď půjde dál bez ní. Nejspíše zjistíte, že Vám pomůže, když budete zároveň vést vnitřní dialog s miminkem, které čekáte a které cítí, že něco není v pořádku. Zkuste mu o babičce vyprávět, o tom, jak jste ji měla ráda a co pro Vás znamenala, a co pro Vás znamená její ztráta. Slzy, neklid a špatný spánek jsou úplně normální reakcí.
Pokud byste ale cítila, že Vás Vaše pocity přece jen zahlcují, můžete vyzkoušet některou relaxační techniku - úplně nejjednodušší a často velmi účinné je hluboké dýchání. Podobnou funkci mohou mít i uklidňující léky, které by Vám ovšem měl předepsat Váš praktický lékař a měl by o nich vědět Váš gynekolog.
Cítíte-li, že to sama nezvládáte, požádejte bez ostychu o podporu své blízké - často úplně stačí, že jsou s Vámi a poslouchají Vás; naopak možná zjistíte, že nechcete slyšet, že byste na to neměla myslet a že se to určitě zlepší. Požádejte je o rozptýlení, budete-li potřebovat - nebojte se říci si o to, co budete chtít právě Vy sama. Pokud byste cítila, že potřebujete další podporu, můžete se obrátit i na některou z linek důvěry (jejich seznam najdete na http://www.krizovaintervence.cz/linky_01.php), kde Vám dokáží okamžitě poskytnout prozatímní podporu a případně Vás odkázat na další zdroje.

Přeji Vám hodně sil, aby se Vám podařilo unést to, co Vás nyní potkalo, hodně chápavých lidí kolem, a především zdravé miminko!

Mgr. Eliška Kodyšová

Dobrý den včera mi zemřela má milovaná babička a nesu to velmi těžce jsem v 30tt+3 a bojím se o miminko.Je to pro mě moc těžké a nemohu se stím vyrovnat a dlouho mi to bude trvat.Spala jsem jen 3 hodiny jinak se pořád trápím a nevím jak si pomoci bojím se o miminko.Mohu tímto maličký ublížit,když bych to i další dny nezvládala mohla bych nějaké lehké léky na uklidnění nezvládám to???Děkuji za odpověď

Dobrý den, paní Zuzano. Popis svírajícího tlaku na hrudi a nervozita nepochybně souvisejí s Vaším psychickým stavem a opravdu naznačují, že se jedná o úzkosti. Ráda bych Vám pomohla je odstranit, ale to je možné jen tehdy, dojde-li k uvědomění si pravých, potlačovaných obav. Hladiny hormonů v těhotenství sice nahrávají citové rozladěnosti a přecitlivělosti, ale osobně se nedomívám, že stojí za touto úzkostí. Píšete, že se tyto nepříjemné a svíravé pocity objevují až v poslední době...zkuste se zamyslet,zda jste v sobě nepotlačovala či nevytěsňovala nějakou obavu, strach z něčeho. Aby jste se těchto svíravých pocitů zbavila, je třeba si přiznat vaše vytěsňované obavy a strach - ovšem kdyby to bylo tak lehké, už byste to udělala, že? Pojďme se tedy podívat, jak je to možné provést...Najděte si klidné místo, kde Vám je dobře, nikdo Vás nebude rušit a kde se cítíte bezpečně. Můžete si tam pustit třeba nějakou klidnou, příjemnou hudbu. Jde o to, abyste se dostala do vnitřního klidu. Uvolněte se, soustřeďte se na svůj dech, na nic nemyslete a zklidněte se. Máte právo na jakékoli pocity, žádné nejsou špatné a za žádné si neklaďte vinu! Důvodem, proč se člověk bojí vyslovit či přiznat si své obavy je fakt, že má strach, že bude v ohrožení, nebude se cítit bezpečně. Ovšem to se nebude cítit ani tehdy, když své obavy bude dusit v sobě. Řěkněte si proto, že nemáte co ztratit, když své obavy a pocity vyjádříte - jen získáte. Uvědomíte si je a obrovsky se Vám uleví. Navíc jim pak budete moci čelit. Zkuste toto cvičení provést a pokud přijdete na nějaké strachy či obavy, samozřejmě se na mě s nimi můžete obrátit (klidně i na mail) a pokusíme se je vyřešit! Nebojte se, vydejte se pátrat po Vašich obavách, jen získáte! Přeji Vám sílu a odvahu, Eva

DOBRY DEN PANI EVOJA MAM TAKOVY PROBLEM NEKDY MAM UZKOST NA PRSOU A NEUMIM SI VYSVETLIT PROC TO MAM A BOLI ME T JE TO NEPRIJEMNE A DELAM SI STAROSTI CO TOJE NEKDY JSEM TAKY NERVOZNI ALE I STASTNA NEVIM JESTLI TO JSOU TY HORMONY ALE MAM STRACH ZE JSOU TO DEPRESE ALE CELE TEHOTENSTVI BYLO OK ALE TED TO MAM 2 TYDNY A JA JSEM V SESTEM MESICI TEHOTENSTVI
MUZETE MI PORADIT DEKUJI ZUZANA

Dále je třeba se postavit čelem nastalé situaci - a sice absenci partnera a rizikovosti Vašeho těhotenství. Za prvé k absenci partnera: ano, partner v těhotenství může být pro Vás velkou oporou a důvěrníkem, ale také ne vždy. Pokud ho v současné době nemáte, nelamte si s tím hlavu a netrapte se tím. Člověk má většinou tendenci toužit po tom, co nemá a přehlíží to, co má. A Vy máte v současné chvíli obrovské štěstí, že máte zázemí a pochopení ve své rodině. Važte si toho, je to pro Vás velký zdroj pocitu bezpečí a jistoty. Radím Vám proto soustřeďte se na nynějšek - uvědomte si podporu své rodiny a radujte se z ní :¨) a nesmutněte ze současné absence partnera, až přijde vhodný čas, jistě opět naleznete partnerskou lásku. Nyní se soustřeďte na sebe a své miminko a stavte na zázemí plynoucího z Vaší rodiny. A teď můžeme volně přejít k rizikovosti Vašeho těhotenství a syndromu bílých plášťů. První,co vidím je, že máte obrovský strach z vývoje těhotenství a odtud pramení Vaše pocity, že už se na miminko jakoby ani netěšíte. Myslím si, že to je trošku jinak ....bojíte se na něj těšit, bojíte se k němu upnout,protože si nejste jista vývojem těhotenství. Vím, že to je těžké, ale zkuste překonat své obavy a otevřete svoje srdce. Nemáte co ztratit, jen získáte. Podívejte se do rubriky "prenatální komunikace" a navozujte se svým miminkem v bříšku kontakt, zkoušejte to tak často, jak to jen půjde. Také fantazírujte, představujte si ho a sebe jako matku. Jaká byste chtěla být, jakou výchovu byste chtěla zastávat? Uvidíte, že se Vám také zvýší trochu sebevědomí :¨) Co se týče syndromu bílého pláště a strachu z lékařů, zde to bude trošku složitější, chtělo by to odbornou psychologickou pomoc. Pokud si říkáte, že to je zbytečné a cítila byste se za to "trapně", pak vidím ještě další možnost, jak se cítit trošku lépe. Zkuste na lékařské prohlídky chodit vždy v doprovodu někoho, komu věříte a kdo Vás podpoří. Netvrdím, že to zmírní stres, ale nebudete v této nepříjemné situaci sama. Také by stálo za to, poohlédnout se ve svém okolí po nějaké soukromé porodní asistentce či dule, které Vás mohou navštěvovat třeba doma a můžete spolu navázat důvěryhodný vztah, který Vám jednoznačně prospěje a pomůže Vám provést Vás těhotenstvím tak, že se budete cítit více klidně a orientovaně. Paní Karolíno, věřím tomu, že když si budete připouštět všechny své pocity, budete se radovat ze zázemí rodiny a zaměříte se více na to, co máte a co můžete získat (představu o sobě coby matce, vztah s miminkem) než na to, co v současné době nemáte, pak budete šťastnější. Rozumímí Vašemu strachu z lékařů a i po této stránce s tím zkuste něco udělat - viz rady výše. Držím Vám moc palce a vím, že uvnitř máte sílu, která Vás vyvede z tohoto uzlového životního období. Více si věřte, sněte a dávejte najevo svému miminku svojí lásku, nikdy na ní není pozdě. Kdybyste něco dále potřebovala, klidně se ozvěte. Zdravím Vás, Eva.

Dobrý den, paní Karolíno,
jsem ráda, že jste se nám se svými pocity svěřila, protože již jen tím, že jste je vyjádřila, jste si své pocity více uvědomila a uvolnila jste tak alespoň trošku své napjetí. Cítím z Vašeho příspěvku, že jste lítostivá, protože "věci nejdou tak, jak jste očekávala". Také cítím, že kromě lítosti máte navíc strach nejen z lékařů, ale hlavně z budoucího průběhu těhotenství a z budoucnosti vůbec. Zkusím Vám nyní pomoci nahlédnout na Vaši situaci jinou optikou ... Víte, ono se má všeobecně za to, že těhotenství je období plné pohody a štěstí, ale ve skutečnosti tomu tak úplně není. Těhotenství pro Vás znamená obrovskou životní změnu, která se týká Vaší identity, hodnot a role v dalším životě. Vše se mění a Vy si uvědomujete, že nic nebude jako dříve a že Vaše miminko v bříšku je na Vás již teď závislé. Pokud se k tomu ještě přidá třeba lítost ze samoty a rizikovst těhotenství, je takříkajíc oheň na střeše. První, co vidím, že by bylo třeba udělat, je připouštět si všechny své pocity - i ty negativní a necítit za ně vinu a hlavně se odprostit od předsudku, že máte prožívat své nejšťastnější období. Není tomu tak, je úplně v pořádku, že se necítíte nanejvýš šťasná a že máte své obavy, je to přirozené. Myslím si, že Vám radím dobře, když se do budoucnosti zaměříte více do svého nitra a zkusíte naslouchat svému srdci a svým přáním a touhám. Myslím si, že tam naleznete tu prvotní euforii z očekávání přírůstku, která je ve Vás,nyní je však překryta velkou vrstvou obav a strachů. Nyní se musíme zaměřit na to, jak tyto vrstvy narušit. Již víme, že je tedy třeba si své pocity připouštět. Co ale dále?

Dobrý den, jsem v 6. měsíci těhotenství a místo toho, abych prožívala nejšťastnější období svého života,tak doma stále brečím a všeho se velmi obávám. Jsem sama bez partnera, což mi taky moc nepřidá.Již od dětství navíc trpím syndromem bílých plášťů,takže každá návštěva lékaře je pro mě velice stresující.Ze začátku těhotenství jsem se vždy k lékaři těšila, že uvidím zase mimíska na UZ.
Ale teď už ne.Ta prvotní euforie z blížícího se přírustku najednou zmizela. Přijde mi, že nemám k miminku žádný vztah a že se na něj ani netěším. Stále doma brečím a vlastně ani nevím proč. Cítím se velmi sama i přesto, že mám absolutní oporu rodiny.Navíc jsem na rizikovém těhotenství, mám autoimunitní trombocytopenii, takže stále lítám po různých doktorech. Mám i strach z porodu, abych nevykrvácela.Měření tlaku u lékaře je pro mě noční můrou. Doma se měřím denně a mám tlak nízký, u lékaře téměř vždy vysoký.Nechci, aby z toho lékaři něco vyvozovali,už takhle jsem vystresovaná dost. Navíc mi často tvrdne břicho, takže mám spíš ležet. Takže ani nemůžu moc chodit mezi lidi. Cítím se opravdu hrozně a nejde mi se pozitivně naladit. Miminko čekám 3. 7., ale přijde mi to jako věčnost. Děkuji za odpověď. Karolína