Psychika ženy v těhotenství

OMLOUVÁM SE ZA PŘEKLEPY :/

Dobry den potrebuji poradit co mam delat jsem uplne na dne..tady je mu pribeh:asi jsem zivote nebyla tak na dne jako ted...potrebuji se vypovidat...pritelovi vadi ze kourim a chodim obcas na kafe do restauraci ze jsem tehotna.ok beru byla to blbost .chodi obcas s kamaradama chlastat,vcera jsem mu vlezla do telefonu tak jsem zjistila podle smsky ze nejezdi jen kamaradi kd obcas i prespavava ale i byvala a jine holky ...lhal mi vzdy mi tvrdil ze jsou tam jen kluci...zautocila jsem na nej proc mi lze a on ze vedel ze kdyby mi rekl ze jede s byvalou tak by byla scena a ze me nechce nervovat....rekla jsem mu ze nevim jak to skousnu a co se mezi nama deje ..a on ze chybu mame oba ze mi rekl tisickrat ze mu vadi ze chodim po restauracich a kourim a je mi to uplne jedno.....rekla jsem mu ze se odstehuji on mi rekl ze nechce abych odchazela aspon do porodu a potom,ale ze pokud je to me vyslovne prani tak s tim nic neudela..

Dobrý den Nikolo,
chápu Vaše obavy. Vše pramení z toho, že patrně svému partnerovi nedůvěřujete. V těhotenství se každá žena cítí tak trošku zranitelná a více závislá na svém partnerovi. Proto je přirozené, že ženy touží po větší pozornosti partnera. Myslím si, že by bylo nejlepší, kdybyste si se svým partnerem otevřeně promluvila o svých potřebách a pocitech. Hodně to pomůže. Zkuste si oba udělat čas, pohodu a vše v klidu a bez výčitek probrat. Vy se také zkuste zamyslet nad tím, co Vašemu partnerovi vadí a možná by bylo dobré udělat kompromis :-) Spíše než na výčitky a idealizování si věcí, se zkuste vrátit do přítomnosti a žít tady a teď. Spojte se svým těhotenstvím. Zkuste vnímat své miminko. Prožívejte změny, které se Vás týkají a připravujte se pomalu na mateřskou roli. Bylo by báječné, kdyby jste s partnerem promysleli Vaší společnou budoucnost a zkusili pro miminko připravovat bezpečné a přátelské prostředí. To zdaleka nespočívá jen ve hmotném světě, ale hlavně v tom duchovním. Mluvte na své miminko, dotýkejte se bříška a dávejte svému miminku lásku již teď. Na lásku a něžnost není nikdy moc brzy - to říká jedno krásné rčení :-) Zkuste se také zamyslet na kouřením. Nechci Vás moralizovat, ale zkuste popřemýšlet, zda tím miminku neškodíte a zda by to nešlo trošku změnit...Mějte se pěkně, s pozdravem Eva

dobriden chele bisem si popovidat o tehotenstvi je mi furt spa\tne nemelasem krami a chci vedet asi chci

Postarám se o tebe i tvé nenarozené miminko,pokud by jsi chtěla se mnou bydlet v Praze,tak mi písni mailík a domluvíme se,přijed můžeš třeba hned,budu rád,bydlím sám a miminko bych moc chtěl.Budu ti hladit rostoucí bříško a tešit se s tebou na mimčo,pokud toužíš po tom samém,tak se ozvi.Martin z Prahy
E-mail: chcimiminko@email.cz
Nezapomeň na nějakej telefon na sebe,ozvu se ti !!!

Ahoj, reaguji na Tvůj vzkaz, trochu nechapu, jestli to myslíš vážně, nebo je to bohužel nějaký vtip. Kolik je ti let? A proč nechceš svoje miminko? Jsem na mailu niky24niky@seznam.cz Foto můžu poslat

Prosím Vás, abyste nadále nevyužíval náročných okamžiků v životě žen a nenabízel jim zde a ani jinde svojí "pomoc". Podle vyhledavačů na internetu nabízíte svojí "pomoc" již od roku 2011 a zdaleka se vůbec nejedná o to, že byste toužil po miminku.

Dobry den.. Jsem v 10 týdnu tehotenstvi a jsem strasne podrazdena trva to uz tyden :-( vůbec se mi to nelíbí ... A přestal jsem tolik jist musim se nutit k jídlu oběd ( velky ) snídaně a vecere jogurty a ovoce je to normální ... Před 10 týdnem jsem mela hlad stále . Dekuji za radu

Dobrý den,
Vaše potíže - změny chiuti a podrážděnost jsou typické pro první trimestr těhotenství. Nemusíte se ničeho znepokojovat. Zkuste jíst častěji po malých dávkách a upřednostňujte neutrální a nedráždivé potraviny. A co dělat s podrážděností? Zkuste se o sebe více postarat. Dopřejte si více času na odpočinek, relaxujte, přemýšlejte o těhotenství, představujte si sebe jako maminku, můžete si také psát deník a psát si tam všechny vaše starosti, očekávání i radosti. Také Vám doporučuji si koupit květovou růžovou vodu v rozprašovači. Její jemná vonná esence podporuje ženskost a uvolňuje napětí. Obklopte se příjemnými věcmi a mluvte o svých pocitech!

HLEDÁM TĚHOTNOU HOLKU,KTERÁ NEMÁ KDE BYDLET.MOC BYCH CHTĚL MIMINKO.pOKUD BUDEŠ CHTÍT,TAK PÍSNI A PŘIJET MŮŽEŠ TŘEBA HNED,BYDLÍM SÁM.bUDU TI HLADIT ROSTOUCÍ BŘÍŠKO A SPOLEČNĚ SE S TEBOU TEŠIT NA MIMINKO.NAPIŠ NA SEBE NĚJAKEJ TELEFONICKÝ KONTAKT,OZVU SE TI.Martin z Prahy

Dobrý den,
jsem v 18 tt a začala jsem nenávidět lidi kolem sebe. Je fakt že bydlím v třígeneračním domě a obývám malý pokojíček, kde mi po chodbě furt někdo courá.... dohání mě to k šílenství, můžou za to hormony? Děkuji =)

Postarám se o tebe i tvé nenarozené miminko,pokud by jsi chtěla se mnou bydlet v Praze,tak mi písni mailík a domluvíme se,přijed můžeš třeba hned,budu rád,bydlím sám a miminko bych moíc chtěl.Budu ti hladit rostoucí bříško a tešit se s tebou na mimčo,pokud toužíš po tom samém,tak se ozvi.Martin z Prahy
E-mail: chcimiminko@email.cz
Nezapomeň na nějakej telefon na sebe,ozvu se ti !!!

Ahoj,potrebovala bych s nekym mluvit. Jsem v 8.mesici tehotenstvi a neustale v noci brecim. Je to zrejme situaci ve ktere se nachazim,ale nejde to zastavit a ja se bojim,ze mymi cernymi myslenkami ublizuji miminku. Pres den je to docela ok,ale noci jsou probulene. Jde o to,ze jiz nejsem s pritelem. Od druheho mesice tehotenstvi, ziji se svym 5,5letym synen u sve matky,kde nejak nezvladam se prispusobit. Byvaly zije pres cestu a o deti zajem neprojevuje i pres to,ze mu o tom pisu. Synovi ale otec chybi,byť se o neho nikdy nestaral ani hodinu,ale take ho ani neuhodil. Je to pro nej tata opravar.. Nyni zijeme tady,kde se strasenim,nadavkami a cigaretami nesetri.. Nedokazu to ovlivnit,ale ani se s tim vyrovnat. Jsem vdecna za strechu nad hlavou,protoze na samostatne bydleni s 2 detmi nemam a zrejme mit nebudu..Navic syn chce k tatovi a nebo chce bydlet u babi.. Je mi z toho strasne...

Dobrý den paní Marcelo,
vidím, že Vaše situace není vůbec lehká. Moc mě mrzí, že musíte čelit takto náročné situaci. Nejhorší na ní je asi Vaše zranitelnost a pocit závislosti na někom. Rozhodně nejde o to, abyste potláčela svůj pláč. Buďte ráda, že se tímto projevují Vaše pocity a Vy si je tak můžete připustit.
Ale co s touto situací dělat, že? Myslím si, že by člověk měl bydlet někde, kde se cítí svobodný a kde se cítí dobře. Bydlení, kde jsou nadávky, cigarety a další věci, které Vám vadí nemusí být součástí Vašeho domova. Zkuste se poradit na sociálním odboru, kde bydlíte. Možná že jsou k dispozici nějaké sociální byty nebo azylový dům pro matky a děti. Těch je po celé republice několik. Paní Marcelo, vím, že Vaše situace není lehká, ale nikdy nedovolte, abyste se cítila jako v pasti. Vždycky se najde nějaké řešení. Možná, že není hned, ale později. Chce to se k situaci postavit aktivně! Napište si seznam svých přání a jděte za nimi. Přeji Vám hodně štěstí. Pokud si budete chtít více o situaci promluvit, kontaktujte mne na mail. S pozdravem
Eva

Postarám se o tebe i tvé nenarozené miminko,pokud by jsi chtěla se mnou bydlet v Praze,tak mi písni mailík a domluvíme se,přijed můžeš třeba hned,budu rád,bydlím sám a miminko bych moíc chtěl.Budu ti hladit rostoucí bříško a tešit se s tebou na mimčo,pokud toužíš po tom samém,tak se ozvi.Martin z Prahy
E-mail: chcimiminko@email.cz
Nezapomeň na nějakej telefon na sebe,ozvu se ti !!!

JE mi 34 roků,mám 3 děti z prvního manželství a s přítelem máme 2 letou dceru a teď čekáme další dítě. Jsem na začátku těhotenství,čekám syna,vždy jsem to tak nějak cítila a teď už vím,že to bude malý TOmášek. PRoblém je v tom,že se poslední dobou přítel stáhl do sebe,je nešťastný že jsem těhotná a říkal,že to asi nerozdýchá...že je TO na nej moc,je mu 58 roků a na dítě se necítí. Já si ale děťátko moc přeju,když už ho čekám,tak jsem se s tím smířila a vyrovnala. PŘítel je moc hodný ale není zrovna rodinný typ. Jeho zajímá jen a jen práce. JSem z jeho postoje špatná a moc mě to trápí. Vím,že mě má rád a že není špatný,prostě myslím,že má strach z dalšího dítěte kvůli jeho věku. Nevím co mám dělat,ráda bych mu nějak pomohla aby mu bylo líp,ale bojím se na nej tlačit,nutit mu dítě,třeba potřebuje jen čas,u dcery to bylo podobně,mysleli jsme že nemůže mít děti....myslíte že je TO přirozené ten strach z dítěte,nebo to jen já vidím tak černě...

Dobrý den paní Mariano,
nemusíte být smutná, myslím si, že Váš partner potřebuje jen na vše čas, aby se se situací smířil. Nejde o to, že by miminko neměl rád, ale pravděpodobně cítí velkou zodpovědnost a tíhu, zda vše zvládne zajistit pro rodinu.
Myslím si, že potřebuje být v klidu a také, abyste si o tom hodně společně povídali. Nijak na něj netlačte. Uvidíte, že se vše poddá. Snažte se být v klidu, nechte všemu volný průběh. Již nyní nezapomínejte na miminko, které nosíte pod srdcem, mluvte na něj a sdělujte mu své pocity. Ať ví, že ho máte ráda...S pozdravem Eva

Dobrý den, pročítala jsem pár dotazů a rad, ale zatím jsem podobné problémy nenašla. Čekám třtetí miminko, s manželem jsme ho chtěli ikdyž já mám pocit, že on chtěl více a trošku mě přemluvil. Jsem ale uplně sama a děti miluju a jsou pro mě jediným štěstím na světě.Manžel doma vůbec není a více méně se chodí domu vyspat. Takže veškerá péče o děti, domácnost a vše kolem je na mě. Nemám vůbec nikoho kdo by mě pomohl s dětmi a ani kdo by mě pomohl psychicky.Jde o to, že se cítím fakt hrozně a já nedokážu pochopit proč. Je mi neskutečně zle od žaludku, od samého začátku těhotenství, nyní jsem v 18 týdnu. Je mi zle i když na jídlo jen pomyslím, dělá mi veliký problém dát dětem svačinu, udělat oběd, téměř toho nejsem schopna. Představa, že namažu chléb se sýrem mě zvedá žaludek, mám vyloženě odpor k jídlu a když se přemůžu a něco sním je mi neskutečně zle, takže to vyzvracím. Mám ale pocit, že už nemám energii, sílu, zkrátka nic a cítím se neskutečně nepotřebná, cítím se jako nula, jako nic.Nezvládám chod domácnosti, mám nevyžehlené prádlo, asi 5dávek, ale já prostě nemůžu. Ten pocit nicotnosti je asi o to horší, že jsem zvyklá neskutečně makat a dřít do padnutí, zvládnout i mužskou práci a prostě napéct, navařit, naklidit, zahrádku, vymalovat byt, zrenovovat.., zkrátka téměř vše. A teď cítím jak jsem nicotná, k ničemu a navíc je mi tak zle.Místo toho abych se z chtěného těhotenství tešila, cítím se jako troska, která přežívá den ze dne jako zničená nula. Je to normální a můžu to ještě vydržet dalších 22 týdnů? Když jsem doktorce říkala jak mi je zle, říkala, že mimi je v pořádku a že je zle mě, nevadí, že já to přežiju. Jenže já mám teď pocit, že nepřežiju. Cítím se zahanbeně, že mi je tak zle, dělám z toho buh ví co, když jiné maminky jsou v pohodě a chodí do práce. Vlastně se za to vše stydím a je mi děsně. Manžel mě vyslechcne a nic na to neřekne, kouká na film, nebo spíš sport. Nemám ani kamarádku, která by mě pochopila, už nejsou těhotné a když byly, tak jim bylo fajn a užívaly si to. Mám pocit, že je to trest za něco, ale nevím za co. Nejvíc mě štvou řeči, že ale vypadám dobře a vůbec ne jako by mě bylo špatně, to mě uplně vytáčí, protože uvnitř se cítím pod psa. Mám to ale dávat znát a pořád jen brečet obtěžovat , že mi je zle. Ano upravím se a vypadám celkem Ok, ale co cítím uvnitř nidko netuší a já mám pocit, že je to ani nezajímá řeknou tak se tomu nepoddávej. Musíš myslet optimisticky, ale já se k tomu nutím,a říkám si bude to fajn, ale ono prostě není a je mi jen zle, zle... Evidentně to nidko nezažil a neví jak se cítím. Prosím pomůžete?

Dobrý den paní Dajáno,
podle toho, co nyní popisujete, tak cítím, že Vás hodně trápí samota a velká zodpovědnost za děti. Je možné, že Vám dělá trošku problém se s dalším miminkem smířit. Možná byste již po dvou dětech ráda změnila svůj životní styl a nyní se vše vrací do zaběhlých kolejí, což si nemusíte uvědomovat, ale může Vás to trápit. Nechuť k jídlu, únava a pocity malomyslnosti mohou být příznakem psychické frustrace. Vidím, že bude důležité si pořádně o všem promluvit se svým mužem. Říci mu vše, co Vás trápí, za žádné pocity se nemusíte stydět. Také bych ho určitě zapojila více do chodu domácnosti. Rozhodně by Vám prospělo vyhradit si také nějaký prostor pro sebe, dělat si to, co máte ráda a také si plnit pomaloučku nějaké své sny. Vy si sama musíte uvědomit, co chcete...Vím, že dokážete zase zpátky nabrat sílu, kterou jste měla, ale musíte si dát trošku prostor k tomu, abyste se tzv. spojila sama se sebou a uspořádala si svůj život. Zkuste se hýčkat a nemyslet jen na druhé...postupně si najdete cestu i ke svému současnému miminku. Tím, že zjistíte, co Vás trápí, uděláte první krok ke zlepšení stavu. S pozdravem Eva

Dobrý den,
věřte mi, že nejste jediná, kdo se cítí v těhotenství psychicky špatně. Ve Vašem případě mi přijde, že si na sebe kladete velké nároky, v případě, že nezvládnete běžné životní situace Vás ještě více pak zúzkostňují. Tak jako psala paní přede mnou, určitě je dobré vyhradit si prostor pro sebe a v žádném případě to nebrat tak, že tím někoho o něco obíráte, jistá ventilace a odreagování je pro Vás nesmírně důležitá právě proto, abyste zase nabrala síly. I posezení s kamarádkou a odreagování se od rodiny na pár hodin Vám zvedne náladu. Navíc podle toho, co jsem četla mám dojem, že Váš manžel právě podle toho, co jste dříve všechno zvládla spoléhá na to že si pokaždé poradíte, že jsou to možná jen výkřiky do tmy. A málokterý muž je empatický k těmto problémům. Určitě je dobré mu o všem povědět, na druhé straně asi moc velkou oporu od něj nečekejte, jsou prostě takoví, ale upozorněte ho na to, že si potřebujete vydechnout a orazit. Tohle je pouze můj názor na to, co jste napsala, nevím, zda to pomůže :)Jen chci ještě dodat, že jsem ve 26. týdnu těhotenství a je spousta věcí, které jsem doma dřív zvládla a teď jakobych se sekla a nechce se mi. Navíc jsem na rizikovém a nechodím do práce, takže se cítím taky momentálně méněcenná a ta denní rutina mě ubíjí. Věřte mi, že vím jak se cítíte. A taky mám pocit, že všechny mamči kolem mě si těhotenství užívají jen já jsem z něj naprosto odrovnaná. Takže jen chci říct, nejste v tom sama.